tištěná kniha
Arbeo z Freisingu: Život a umučení sv. Jimrama, mučedníka

Arbeo z Freisingu: Život a umučení sv. Jimrama, mučedníka

Förster, Josef

témata: historie – středověk, literární věda, náboženství

brožovaná, 92 str., 1. vydání
překlad: Förster, Josef
vydáno: říjen 2007
ISBN: 978-80-246-1341-3
doporučená cena: 105 Kč

E-shop

Anotace

Publikace přináší v paralelní česko-latinské verzi první český překlad původní, obtížně čitelné recenze latinského textu legendy o sv. Jimramovi od Arbeona z Freisingu (8. stol.) s komentářem a úvodní studií. Arbeonovo místo v dějinách literatury je významné dvěma závažnými skutečnostmi. Jednak má své zakladatelské místo v dějinách evropské středolatinské literatury: je prvním spisovatelem na německém území, který je znám svým jménem. Jednak má velký význam pro české kulturní, zvláště literární dějiny. Arbeonova legenda sloužila jako předloha pro sepsání našich nejstarších václavských a ludmilských legend, jak bylo dokázáno v posledních desetiletích nejprve německou medievalistikou. Text je klíčovým svědkem doby, kdy se rodila podoba křesťanské střední Evropy, jak v podstatě trvá dodnes, jejíž vznik však v žádném případě nebyl samozřejmostí. Kniha vychází vstříc studentům a vyučujícím starší české literatury, medievalistiky, germanistiky a teologie na našich vysokých školách.

Obsah

Arbeo z Freisingu. Život a dílo
Osobnost sv. Jimrama a svatojimramská úcta
Sv. Jimram ve výtvarném umění
Intertextové vztahy mezi legendou o sv. Jimramovi a svatováclavskou legendistikou (J. Hošna)
Vita vel passio sancti Haimhrammi martyris
Život a umučení svatého Jimrama, mučedníka
Obrazová příloha
Poznámky k latinskému znění
Ediční poznámka
Prameny a literatura
Zkratky

Recenze

Legenda Vita el passio Haimhrammi episcopi et martyris Ratisbonensis, kterou napsal ve druhé polovině osmého století frisinský biskup Arbeo z Freisingu, je většinou v našem kulturním prostředí známa jako text, jímž se inspiroval autor nejstarší dochované latinské svatováclavské legendy Crescente fide. Latinský spis vyšel v nakladatelství Karolinum na konci loňského roku synopticky s prvním českým překladem od Josefa Förstera, který do knihy zařadil i několik osvětlujících studií. Důkladně v nich představil autora legendy a podrobně vykreslil také život a duchovní odkaz svatého Jimrama, přičemž neopomněl reflektovat otázky jeho kultu a zpřehlednil i související téma jeho výtvarného zpracování (svazek nadto obsahuje obrazovou přílohu). Försterovy texty pak doplnil zasvěcenou intertextovou komparací Crescente fide a vydávané legendy přední domácí znalec svatováclavských legend Jiří Hošna. Je záslužné, že legenda vyšla doplněná o texty, které jí dodávají širší kontext a koncentrují čtenářovu pozornost k určitým stylistickým postupům (např. spojení historických faktů s tradičními prvky legendaristického žánru) a díky pečlivému jazykovému rozboru latinského textu, zaměřenému především na jeho gramatickou rovinu (podán je podrobný přehled specifik Arbeovy latiny), usnadňují i recepci originálu.

Karel Kolařík, A2 kulturní týdeník 8/2008

Domnívám se, že zařazení tohoto latinského literárního díla z období raného středověku do edičního plánu nakladatelství Karolinum je velmi šťastným rozhodnutím, které zcela odpovídá odbornému profilu tohoto edičního domu. Text je klíčovým svědkem doby, kdy se rodila podoba křesťanské střední Evropy, jak v podstatě trvá dodnes, jejíž vznik však v žádném případě nebyl samozřejmostí.
Na území římských provincií na sever od Alp křesťanství po rozpadu římské říše téměř nebo úplně zaniklo a nejasné zprávy o jeho stopovém přetrvávání po dobu stěhování národů jsou nejspíše jen zbožnými legendami. V 7. století se však mezi germánskými kmeny tohoto území začaly protínat vlivy tří křesťanských misií - irských putujících mnichů s jejich svébytnou formou insulárního asketismu, liturgické a mocenské vyzařování merovejské galské církve a postupně převládající římská misie těžící ze sakrálního významu Říma jako místa spočinutí apoštolů Petra a Pavla a jeho správce římského biskupa. Spolupůsobení těchto tří křesťanských proudů v žádném případě nebylo harmonickou spoluprací, jejich spory však probíhaly jen v rovině církevní a kmenové diplomacie a nebyly řešeny násilně. Výsledkem jejich koexistence a střetávání byl během 7. a 8. století vznik křesťanského Bavorska středověku a novověku, které je možno ještě v 21. století považovat spolu s Polskem za nejkatoličtější region Evropy.
Arbeo (?-783) je pro tento zakladatelský proces zásadním svědkem . Pocházel z nejzazšího severního výběžku románského osídlení v alpských údolích poblíž dnešního Meranu a jeho mateřským jazykem tedy patrně ještě byl jistý dialekt vulgární latiny, jenž mu do jisté míry umožnil snadněji zvládnout latinu literární. Ovládal však i bavorský germánský dialekt a byl Bavory na sever od Alp přijat jako kněz a církevní činitel natolik, že se mohl roku 764 stát biskupem starobylého freisinského biskupství. Smířil a harmonizoval církevní správu své diecéze a celého Bavorska i svým literárním dílem, dvěma legendami věnovanými bavorským misijním světcům Corbinianovi a Haimhrammovi - Emmeramovi - Jimramovi. Ponechal v nich stranou bavorské vnitrocírkevní konflikty i politické zápletky, nebo je spíše zahrnul do fundamentálního protikladu lidské hříšnosti vůči dokonalosti několika vyvolených mužů Božích, kteří přijímají po vzoru Kristově úděl oběti za své hříšné okolí a spatřují v tom přednost svého údělu křesťana. Stal se tak vůbec prvním dnešní vědě známým literátem "německého" původu, byť ovšem latinského jazyka.
Jeho latina je produktem kulturního paradoxu 7.-8. století běžného ve vzdělávacím systému tehdejší latinsky hovořící západní církve. Její kněží procházejí i v těchto krutých stoletích relativně náročným curriculem, během něhož se učí pasivně číst i komplikované latinské texty, spolehlivě rozumět latinské Bibli a dostává se jim uceleného přehledu základů antické literární teorie. Nikdo je však před počátkem karolinské renesance neučí samotné základy latiny a její flexi a slovní zásobu musejí zvládat jako samouci, v opoře o své vulgárně latinské - raně románské dialekty. Z této skutečnosti vyplývají i rozpory Arbeonova literárního stylu, jeho snaha využívat náročného slovosledu a vyumělkovaných slovních spojení, která však již často není schopen správně latinsky skloňovat. Přitom je však nepochybný jeho vyprávěčský talent a niterná náboženská víra. Obě tyto jeho osobní vlastnosti činí náročný úkol překládat jeho dílo také přitažlivým.
Na počátku 10. století je centrum křesťanského Bavorska Řezno již jednou z nejprestižnějších německých diecézí na východ od údolí Rýna. Až do roku 973 si toto biskupství zachovalo prastarý irsko-britský institut spojení biskupské hodnosti s hodností opata řezenského kláštera sv. Jimrama. Příslušníci řezenské církve se tehdy na rudimentální křesťanství svých českých sousedů na východní hranici Bavorska dívali se stejnou směsí shovívavosti, nadřazenosti a nechuti, s jakou byli sami pozorováni svými románskými a irskými misionáři před dvěma sty lety. Žádný z nich si sice nedokázal u vládců české kotliny dobýt stejného postavení jako kdysi Corbinianus a Jimram v Bavorsku, nalezli však v postavě Přemyslovce Václava osobnost, již mohli prezentovat jako úspěch svého misijního úsilí. Nejasné a sporadické zprávy václavských legend napovídají že kult sv. Jimrama mohl být bavorskými kněžími importován do Čech jako složka nejstarší vrstvy církevního života v Čechách. Již od doby Dobrovského je známo, že nejstarší václavská legenda Crescente fide Christiana vznikla ve své původní podobě v řezenském klášteře sv. Jimrama. Až o něco později, byť stále v l0. století, vzniká pravděpodobně v Praze její tzv. česká recenze. A od 60. let 20. století se přijímá jako skutečnost, že tato legenda byla vytvořena jako úzká literární nápodoba Arbeonovy legendy o sv. Jimramovi, jež se tak dostává do rodokmenu samotného zrodu literární tvorby na našem území. Přes svou stylistickou nevyrovnanost a nejistotu Arbeonovy latiny přečkala její obliba v řezenské diecézi změny evropského latinského literárního vkusu vyvolané karolinskou renesancí a v Čechách l0.století působí ve své původní podobě, jak ji zanechal Arbeo osobně. Teprve v 1. polovině 11. století se objevuje přes odpor řezenského kléru její klasicizovaná a stylisticky vylepšená druhá recenze.
Je proto zcela správným a jedině možným řešením, že vydání v nakladatelství Karolinum publikuje tuto původní verzi 8. století, jež je historicky i literárně daleko zajímavější než její pozdější uhlazené přepracování. Autor překladu Josef Forster převzal zrcadlově otištěné latinské znění tohoto textu z klasického vydání Bruno Krusche v Monumenta Germaniae historia z roku 1902, jež je dodnes příkladem brilantní edice dokonalého znalce latinské literatury a kodikologie raného středověku. Latinský text je do rukopisu knihy přenesen velmi pečlivě a výrazně přidává edici na její užitné hodnotě tím, že nabízí nelehko srozumitelný pramen každému zájemci, jenž je nucen pracovat s jeho originálem.
Z recenzního posudku: PhDr. Jan Kalivoda

Útlá publikace přináší latinské znění i první překlad textu, který má úzký vztah k nejstarší česko-latinské václavské hagio-grafli. I těm, kteří se nespecializují na stře-dolatinskou filologii, umožňuje, aby se seznámili se zajímavým a dosti obtížným textem.
Vlastní textové části předchází několik úvodních kapitol, které přibližují osobu Arbeona z Freisingu, i světce. Pojednávají o životě a díle autora textu, o osobnosti sv. Jimrama, o tradici jeho zobrazování a o svatojimramské úctě. Připojenaje i studie J. Hošny, která se věnuje intertextovým vztahům mezi legendou o sv. Jimramovi a svatováclavskou legendistikou. Součástí publikace jsou také obrazové přílohy a seznam pramenů a literatury v závěru. Legenda je tak zasazena do širšího církevního, politického i duchovního kontextu.
Jádro knížky tvoří paralelní latinsko-česká verze Arbeonovy legendy o sv. Jimramovi (Vita et passio s. Haimhrammi martyris). J. Förster stál před nelehkým úkolem, protože zvolil pro latinskou verzi jako základní text chronologicky starší a z literárně historického hlediska cennější recenzi legendy (A). Její latina je však umělá, často chybná a na mnoha místech téměř nesrozumitelná. Pro překlad proto autor využil i pozdější, jazykově upravené a harmonizované znění legendy, recenzi (B). V zájmu srozumitelnosti tak vznikl v češtině text, který není přesným převodem jedné ani druhé recenze, ale zachovává jejich obsah a smysl. Tento postup vysvětluje ediční poznámka, která také upozorňuje na konkrétní případy odlišného znění obou recenzí. Překlad je jazykově pěkný a kultivovaný i stylisticky obratný s dobře volenými výrazovými prostředky.
Jako celek pak je tato publikace jistě užitečným podkladem pro další literárně historické bádání i sledování česko-bavor ských kulturních kontaktů v raném středověku.

J. Zachová, Český časopis historický, č. 2/2008, ročník 106/2008, str. 433

Publikace přináší první překlad textu, který má - jak dokládají výsledky bádání v posledních desetiletích - úzký vztah k nejstarší česko-latinské václavské hagiografii. Už proto je v každém případě přínosná, protože i těm, kteří se nespecializují na středolatinskou filologii, umožňuje, aby se seznámili se zajímavým a dosti obtížným textem. Překladu předchází několik úvodních kapitol: o životě a díle autora textu, o osobnosti sv. Jimrama a svatojimramské úctě i o tradici zobrazování světce. Připojena je i studie J. Hošny, která se věnuje intertextovým vztahům mezi legendou o sv. Jimramovi a svatováclavskou legendistikou. Nedílnou a užitečnou součástí publikace jsou také obrazové přílohy a seznam pramenů a literatury v závěru. Legenda je tak zasazena do širšího kontextu církevního, politického i duchovního.
Jádrem publikace je pak paralelní latinsko - česká verze Arbeonovy legendy o sv. Jimramovi Vita et passio s. Haimhrammi martyris.
Jako celek bude tato publikace jistě užitečným podkladem pro další literárně historické bádání i sledování česko-bavorských kulturních kontaktů v raném středověku.
Z recenzního posudku: Dr. Jana Zachová, CSc.

Překlad, který vychází jako bilingva, je uveden třemi studiemi překladatele (Arbeo z Freisingu. Život a dílo, Osobnost sv. Jimrama a svatojimramská úcta a Sv. Jimram ve výtvarném umění). Kromě toho úvod obsahuje ještě úvahu Jiřího Hošny Intertextové vztahy mezi legendou o sv. Jimramovi a svatováclavskou legendistikou. Vydání doplňuje obrazová příloha s patnácti položkami, poznámky k latinskému znění, kde jsou vysvětleny zvláštní slovní tvary, významy slov či pravopisné varianty latinského originálu, dále ediční poznámka a seznam pramenů a literatury.
Přeložit tento nepříliš rozsáhlý středověký text jistě nebylo jednoduché a vyžadovalo to rozsáhlou předcházející badatelskou práci, jak vyplývá i z úvodních studií.
Autor pracoval velmi pečlivě a zasvěceně, s hlubokým vztahem k tématu, za což si právem zaslouží obdiv. Již jazyk této památky s sebou nese četné problémy a rovněž obsahově bylo jistě náročné začlenit všechny případné kontexty a historické souvislosti.
V závěru je možno konstatovat, že tento obtížný raněstředověký latinský text byl přeložen vskutku erudované a s hlubokým vhledem do problematiky.
Tento překlad lze chápat jako významný přínos k poznání legendistické literatury cizí provenience, a protože tato legenda tak významně ovlivnila i vznik legendy svatováclavské, je rozhodně její vydání zajímavým příspěvkem i k poznání dějin naší literatury.

Markéta Koronthályová, AVRIGA - ZJKF 51, 2009, s. 131-188