Myslet navzdory dějinám

Kontrafaktuální dějiny (a obecně kontrafaktuální myšlení) jsou velmi populárním přístupem k minulosti, jehož kořeny mají dlouhou tradici. Vychází z předpokladu, že dějiny nejsou nevyhnutelné, ale naopak mohly v každém okamžiku proběhnout jinak. Lidé si na úrovni svých vlastních příběhů i v souvislosti se světovými dějinami kladou otázku: „Co by se stalo, kdyby...“ Kniha přináší komplexní pohled na tento fenomén nahlížený z pohledu různých věd (psychologie, logika, literární věda), přičemž těžištěm je historiografie. Kontrafaktuální dějiny totiž nemusí být jen náhodným vyprávěním – mohou mít metodologický rámec a mohou se držet vědeckých postupů. Důležitou součástí je jejich didaktická aplikace, která je v knize pojata jak teoreticky (možnosti a limity takového přístupu ve výuce), tak prakticky (návrh konkrétních hodin).

Knihu jsem četl s potěšením, dodala mi hodně podnětů k další četbě, hodnotím ji jako velmi zdařilou a doufám, že budu mít brzy možnost vyzkoušet některou z lekcí ve výuce. Ačkoliv jsou totiž kontrafaktuální dějiny primárně fikční povahy, mohou pomáhat porozumět faktuální povaze minulosti, protože například uvažování o alternativních scénářích tzv. pražského jara 1968 se neobejde bez znalostí dílčích fakt. Kniha zdařile kultivuje dovednost představit si alternativní vývoj, který byl v dané chvíli možný, aniž bychom sklouzávali do postojů generála po bitvě.
Václav Kaška (Dějiny a současnost 9/2024, str. 47)