K postkolonialismu

V obsáhlém výboru ze svých literárněkritických a překladových studií, esejí a recenzí z období let 2001 až 2023 podává anglistka Alena Dvořáková přehled a rozbor klíčových literárních děl řazených do takzvané postkoloniální literatury psané či reflektované v angličtině. Podrobně se zde zabývá jak díly světově známých romanopisců, jako jsou J. M. Coetzee, Toni Morrisonová, Salman Rushdie, V. S. Naipaul, Maryse Condéová, Abdulrazak Gurnah či Doris Lessingová, tak hluboce podnětnými jevy a zjevy na „okraji“ angloamerického literárního kánonu (Anna Burnsová, Patrick White). Výbor doplňuje literárněteoretickým doslovem věnovaným samotnému pojmu postkolonialismu. Nastiňuje v něm též vlastní koncepci postkolonialismu coby literárního fenoménu spočívajícího v jedinečném setkání s literární jinakostí na postkoloniální půdě, které se od čtenáře dožaduje (ne)patřičně svobodné odpovědi.

Alena Dvořáková je nejen zkušená překladatelka a vzdělaná komentátorka, ale především pečlivá čtenářka, která se ptá na potenciál textu i jeho případné slepé uličky (často zvýrazněné ne právě ideálním překladem). Její čtení má podobu dobrodružné výpravy, z níž si občas přineseme cenné úlovky, jindy alespoň zkušenost, že některé cesty zůstávají (zatím) neprošlapané. Svět postkoloniální literatury či literatury, která s postkoloniální zkušeností souvisí — zejména dílo afroamerické nobelistky Toni Morrisonové —, tak ožívá jako krajina, která nás otevírá citlivosti k tématům, která by jinak zůstala přepsána či ztracena ve „velkém“ či — chcete-li — „kanonickém“ písemnictví, o nějž opíráme identitu západní kultury.
Tomáš Jatner (Svět literatury 71/2025, str. 183–184)