tištěná kniha
Útěk od praporů. Kreml a krize imperia 1964 - 1991.

Útěk od praporů. Kreml a krize imperia 1964 - 1991.

Durman, Karel

témata: politologie a mezinárodní vztahy, historie – 20. století

brožovaná, 531 str., 1. vydání
vydáno: září 1998
ISBN:
doporučená cena: 230 Kč

E-shop

Anotace

Durmanův text je fascinující syntézou dějin vnitřního vývoje i zahraniční politiky SSSR a jeho bloku od Chruščovova pádu v r. 1964 do faktického zániku v roce 1991. V mnohém překvapivá analýza omylů zahraniční politiky USA ve vztahu k Sovětskému svazu a naopak. Nový pohled na tzv. Brežněvovu doktrínu, Gorbačovovu perestrojku i na krizové události v Československu v r. 1968 a v Polsku v letech 1980-81. Kniha, která je čtivou učebnicí nejnovějších dějin a přispívá k poznání příčin ?zázračného? roku 1989, byla oceněna Cenou rektora UK za rok 1998.

Obsah

K "reálnému socialismu"
Kreml a pražské jaro
Lesk a bída détente
"Pax sovietica" - Konec nadějí
Komu zvoní hrana: polská krize 1980-1981
Slepá ulička - Andropov a Černěnko (1982-1985)
Poslední hurá (1985-1987)
Volný pád (1987-1989)
Annus Mirabilis 1989
Výměna praporů i stráží (1989-1991)

Recenze

Název Durmanovy knihy je sice poněkud nejasný, ale sám text tím netrpí: autor za pomoci spousty literatury a odtajněných archivních dokumentů rozebírá poslední čtvrtstoletí existence sovětského impéria, charakterizované jeho pozvolným, nicméně stále se urychlujícím úpadkem. Šíře Durmanova pohledu je obdivuhodná - od Číny po Československo. Rovněž tak hloubka pohledu - od zákulisí Kremlu po zákulisí Bílého domu
Zatímco většina jiných autorů končila pohledy na komunistické impérium rokem 1989, kdy od něho odpadly satelitní státy východní a střední Evropy, Durman dovedl svou studii mnohem logičtěji až do rozpadu Sovětského svazu a nástupu "nového cara" Borise Jelcina. Durman se dívá na svět přísně objektivně, nikomu nestraní, byť se to nabízí. Přitom dokazuje, že sovětský systém se musel rozpadnout, třebaže to sám jeho "velký demontátor" Michail Gorbačov nikdy nezamýšlel. A musel se rozpadnout, i kdyby jej západní mocnosti, hlavně USA, politickými i ekonomickými útoky nepodrývaly
Tuto knihu by měl číst a opětovně se k ní vracet každý, kdo se trochu víc zajímá o svět, v němž žijeme.

Karel Pacner, Mladá fronta, 18.11.1998

Snad nejvýznamnější a nejpřekvapivější Durmanovou revizí je zpochybnění platnosti Brežněvovy doktríny především na základě sovětských dokumentů z doby polské krize 1980-1981. Neméně zajímavé je archivně podložené pojetí pražského jara 1968 jako "nejen zrady tzv. zdravých sil KSČ, ale i státnického selhání tzv. progresivního vedení". Vedení nedokázalo využít možnosti k obraně státních zájmů, již nabízela nahodilost kremelské politiky - a v důsledku se pak "maďarský János Kádár jeví jako lepší obránce československých zájmů, než byli jako celek ,progresisté´ z předsednictva KSČ". Způsob rozhodování o zásadních otázkách v Kremlu, který je věrohodně a působivě podán převážně jako pouhý sled improvizací založených na spleti provincionalismu, nejistoty, domýšlivosti a ignorance, podstatně koriguje dosavadní pojetí zahraničněpolitických i vnitropolitických rozhodnutí SSSR a jeho vazalských států
Kromě výrazných historických kvalit a nových pojetí, jež dílo přináší, zaslouží pozornost i Durmanovo zdařilé zpracování textu. Ač jde o obsáhlou problematiku, v níž se navíc nelze vyhnout dobovým termínům, dokázal Karel Durman v Útěku od praporů napsat soudržné dílo, které je díky poutavému stylu i oživujícím a dokreslujícím citacím zajímavé nejen námětem, ale i čtivostí, k níž přispívá mj. snadná orientace v textu (rejstříky, seznam pramenů a literatury). Proto ji lze označit za důkaz, že i novější dějiny lze podat uceleně a přitom přitažlivě i pro laickou veřejnost.

Jakub Vít, Lidové noviny, 24.11.1998

Jak se hroutil socializmus ve střední a východní Evropě
Je opět listopad a ne jen tak nějaký. Od vzrušených týdnů "sametové revoluce" uplynulo už deset let. Ponechme stranou úvahy o tom, jak jsme se během uplynulé dekády zhostili nebo nezhostili úkolů z oněch revolučních dní. Na toto téma už jsou a ještě budou napsány tisíce úvah. Slovní spojení jako "neblahé morální dědictví reálného socializmu", "vštípená otrocká mentalita", "přeskupení starých nomenklaturních kádrů" či "zatuchlé, ale naše pivní teploučko" jistě nebudou chybět. Zajímavé však je podívat se o deset, dvacet, nebo dokonce třicet let zpátky, a to nejen k nám, ale i do okolních zemí tehdejšího "tábora míru a socializmu".
Pamatuje si dnes ještě někdo, - jak to tenkrát bylo s "pražským jarem" a čím to začalo o dvacet let později? Jak to bylo s Gorbačovem? Co se dělo v Polsku, Maďarsku, ve státě "demokratických Němců" a jinde? Jak se celá stavba komunizmu začala hroutit (zprvu pomalu, po řadu let téměř neznatelně) a co a kde tento proces tak či onak ovlivnilo, urychlilo, nebo zpomalilo? Jaký vliv měly na proces rozpadu postoje Západu? Jak se o to aktivně zasloužil Ronald Reagan a jak se změn bál prezident Bush? Na tyto otázky se z hloubek paměti odpovídá špatně. Těžko se sestavuje mozaika "útěku od rudých praporů", jímž prošel komunizmus v posledních desetiletích, a onoho závěrečného úprku v jeho posledních letech.
Tato sovětologická nebo spíš "komunizmologická" studie (píše se v ní také o satelitních zemích, byť ve spojení s moskevskou diplomacií či kvazidiplomacií) se objevila jako na zavolanou. Když jsem vzal pětisetstránkové dílo poprvé do ruky, chtěl jsem ho prolistovat, tu či onde se zastavit, probrat jmenný i věcný rejstřík a četbu odložit. Dílo však bylo tak "napínavé", že mi to nedalo. Vrátil jsem se k úvodu a začal číst popořádku. Jako beletrii. Autor skloubil chronologii s archivními odkazy a citáty tak čtivě, že je těžké se od knihy odtrhnout.
Něco takového nebylo možno vytvořit hned po zhroucení komunizmu, neboť mnoho archivních dokumentů bylo zpřístupněno až později a mnozí "exponenti" předchozích let začali sepisovat své memoáry až nedávno. Jiná fakta, výroky a postoje byly známy už dříve, to však knize na objevnosti, ucelenosti informací a vystižení atmosféry nic neubírá.
Prostřednictvím událostí a intrik v Kremlu dává autor nahlédnout i do "provincií" a do tamního dění, které často mělo svou samostatnou logiku. A nejen to - kniha odhaluje mnohé ze zákulisí mezinárodní politiky. Věděl jsi, čtenáři, že ještě v lednu 1989, kdy už muselo být jasné, že komunizmus a sovětská říše jsou na konci sil, navrhl legendární Henry Kissinger Moskvě sepsání "Jalty 2", která by "navěky" pojistila sovětské panování nad střední a východní Evropou? Dozvíme se, co se dělo v Berlíně, ve Varšavě, jak Moskva byla jednu chvíli ochotna připustit vládu Solidarity za cenu klidu v impériu. Jak Maďaři nepochopitelně našli spojence v rigidní honneckerovské NDR. Jak zvláštní "socialistickou" zemí bylo jednu dobu Ceauçescovo Rumunsko. Nechybí nic, ani gorbačovovská léta "posledního hurá", jak Durman předsmrtné křeče onoho režimu nazval.
Pozoruhodné období útěku od praporů skončilo poměrně nedávno, mnohé z událostí dosud nelze bez podrobnějšího nahlédnutí do dějů a zákulisí oněch let pochopit. Troufám si tvrdit, že bez knihy Karla Durmana by hledání a nalézání souvislostí bylo nesrovnatelně těžší. Škoda jen, že jej studium postupného úpadku oné zvrácené praxe ještě zvrácenější ideologie zjevně tak zdeptalo, že doslov je poznamenán až morbidním pesimizmem ohledně budoucnosti demokracie. To však, zdá se, jen potvrzuje, jak zhoubné následky dokáže socializmus i po svém zániku zanechat na lidské psýché. A nahlíženo z tohoto hlediska není se co divit, že deset let je ještě příliš krátká doba na to, abychom socializmus úplně dostali z krevního oběhu.

Jan Jůn, Vesmír 78, 556, 1999/10, Obor: Různé, Rubrika: Nad knihou