První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci, která zásadním způsobem proměnila tvářnost českého pozdně středověkého státu. Svržením několika konšelů a dalších úředníků z oken Novoměstské radnice vyvrcholil odpor pražské husitské obce proti kompromisní politice Václava IV., zprvu sympatizujícího s reformním hnutím, posléze však ustupujícího nevybíravému tlaku papežství i římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Na scénu velkých dějin vkročily s revolučním výbuchem, jehož příčiny i pozadí kniha v překvapivých souvislostech objasňuje, nejen výrazné osobnosti Jana Žižky a Jana Želivského, ale také celá plejáda pozoruhodných, leč neprávem zapomenutých lidí. Průběhem i symbolikou inspirovala první pražská defenestrace politické převraty v letech 1483 a 1618 a jako pojem zakotvila hluboko v českém historickém vědomí.
Nové, upravené vydání je oproti předchozímu vydání doplněno o nedávno zjištěné poznatky a o aktualizovaný poznámkový aparát obsahující odkazy na prameny a základní odbornou literaturu.
O autorovi
Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. (* 1951) Badatelsky se zabývá problematikou českých a středoevropských dějin pozdního středověku, zvláště husitství, dále dějinami historiografie a proměnami historických tradic. Publikoval 160 původních vědeckých studií a několik knižních monografií, mimo jiné Tajemství českých kronik. Cesty ke kořenům husitské tradice (1987; 2., rozšířené a přepracované vydání 2003); Lipanská křižovatka. Příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy (1992); Velké dějiny zemí Koruny české V. 1432–1437 (2000; 2. vydání 2010); Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437–1526 (2007, spoluautor Milena Bartlová); Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (2019). Významnější dílčí studie shrnul v publikacích Světla a stíny husitství (2011; 2. vydání 2020), Historici, historiografie a dějepis (2016) a Husitství a husité (2019). Podílel se na vydání dvou svazků Starých letopisů českých (2003; 2018) i na vzniku středoškolských učebnic dějepisu. Soustavně se věnuje popularizační činnosti. Vyučoval na několika vysokých školách, především na Univerzitě Karlově a na Literární akademii. Obdržel řadu ocenění – např. Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za nejlepší středoškolskou učebnici (1992), Cenu Josefa Hlávky za nejlepší společenskovědní knihu roku 2000 a roku 2019 (2001 a 2020), Cenu Učené společnosti České republiky v kategorii vědecký pracovník (2012), knižní cenu Magnesia Litera a medaili Za zásluhy I. stupně (2020) – a pamětních medailí.
