tištěná kniha
Italská renesanční literatura. Antologie

Italská renesanční literatura. Antologie

Černý, Václav Pelán, Jiří

témata: literární věda, poezie, historie

vázaná, 1. vydání
vydáno: duben 2020
ISBN: 978-80-246-4343-4
doporučená cena: 960 Kč

E-shop

Anotace

Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na Filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných, stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 23 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty Nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…


Recenze

Po šedesáti letech čekání se konečné realizace ujalo až nakladatelství Karolinum a nyní český čtenář dostává do rukou skutečný klenot: základní kámen k poznání literárního odkazu italské renesance.
Peter Kováč, Stavitelé katedrál

"Antologie není čítankou „úryvků“, ale je vskutku souborem „textů“. Medailony, jež tyto texty uvádějí, je sice zasazují do kulturně historických souvislostí, ale nepředepisují čtenáři, co z nich má vyčíst. Myslím, že každý si nad těmito texty může vytvořit svůj vlastní obraz italské renesance.
[…]
[…] tato antologie nás mimo jiné upozorňuje na to, komu a čemu se v naší domácí kultuře nedostalo chápavé recepce, co do našeho kulturního povědomí nedoputovalo. A také chtěla […] rekonstruovat renesanční žánrový systém. Je to zásadní upozornění na to, že v důsledku husitských válek nás – alespoň v literatuře – renesance minula. Že jsme se v žánrové perspektivě fakticky minuli úplně se vším a že nám z renesance zbyl jen nepříliš výrazný „humanismus“."
z rozhovoru Jiřího Pelána s Tomášem Weissem pro KOSMAS

Pelánovo zpracování antologie se vyznačuje neobyčejnou precizností nejen v uspořádání a komentářích, ale také v doprovodném aparátu. Pozoruhodný ediční komentář se rozrostl do studie o obtížném vznikání díla, které ve svých počátcích naráželo na dobové politické problémy, ale i později, po změně režimu, bylo limitováno složitými mezilidskými a právními vztahy. Tím spíše je záslužné, že Jiří Pelán dokázal dovést antologii do konečné podoby, opatřené synoptickými tabulkami, bibliografickými přehledy a jmenným rejstříkem. To vše je spolu s klasickými texty z přelomu středověku a novověku vtěleno do dvojice knih, vyznačujících se skvostnou typografickou úpravou.
Jaroslav Pánek (Český časopis historický 2/2020)

"Jsem hluboce přesvědčen, že smysl, a to nejen literatury, lze nalézt pouze v diachronii, v organické dynamice historického vývoje. Synchronní řezy vám ukážou salám plný různých dobrot, ale neodhalí smysl věcí."
z rozhovoru Jiřího Pelána s Lucií Kettnerovou (iForum)

Traduje se o Aloysi Skoumalovi, překladateli Odyssea Jamese Joyce, že spolu s manželkou Hanou převáděl do češtiny základní díla anglického kánonu nakonec hlavně proto, aby vybudoval repertoár nástrojů k uchopení Joyceova modernistického enigmatu. Při pohledu na dílo Jiřího Pelána v Italské renesanční literatuře můžeme říct něco podobného – překladatel s čitelným stylem si tu v dialogu s původními texty i s předchozími generacemi překladatelů postupně přivlastňuje jednu tradici, z rozmanitých, všelijak nespojitých promluv buduje svou renesanci, zároveň pestrou a koherentní. Máme ji před sebou jako kolejiště s vláčky na hraní… Anebo spíš jako svět, který se nám otevírá, my ho čteme, a tak tříbíme sami sebe.
Matouš Jaluška (Dějiny a současnost, leden 2021)

Kniha pozoruhodně zrcadlí velkorysou literární kreativitu italské renesance, různorodost kulturních proudů, ale vypovídá zároveň o celé době také jako o staletích dramatického napětí, krvavých bojů a politických intrik. Význam mohutné antologie V. Černého a J. Pelána je mnohostranný a lze ji v každém případě chápat rovněž jako podnět pro bohemistickou odbornou veřejnost.
Jan Malura (Česká literatura 6/2020)

Rozsáhlou dvousvazkovou antologii Italská renesanční literatura můžete číst, jak je vydaná, tedy systematicky stránku po stránce, a dobře uděláte. Nebo si ji můžete dát do knihovny na čestné a dobře viditelné místo, abyste do ní pokud možno často nahlíželi a při listování si náhodně zvolený text přečetli. A opět dobře uděláte! Špatně (ale opravdu hodně špatně!) uděláte, jen pokud si tuto knihu nepořídíte. Tento výbor je literární událostí, jež se neodehraje každý rok.
Je to totiž pomník cizímu písemnictví, jichž jsme dosud mnoho nepostavili. A vše se zde vlastně na ten nejlepší myslitelný způsob sešlo – slavná i méně slavná jména autorů italské renesance, známá i méně známá jména jejich českých překladatelů, zajímavá a dlouhá historie vzniku díla, již rámuje editorská práce legendy českého kulturního života 20. století Václava Černého (1905–1987) a jeho žáka, předního českého romanisty Jiřího Pelána, jemuž náleží lví podíl nejen na překladech, ale i na tom, že antologie vyšla.
Radim Seltenreich (Česká pozice 28. 3. 2021)

Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera 2021 v kategorii Nakladatelský čin. Animované video můžete zhlédnout zde.

Antologie v úctyhodné šíři představuje autory tří nejplodnějších italských století. Je skvělým manuálem, erudovanou studií i encyklopedií s nevyčíslitelným množstvím informací. Může být čtena postupně či namátkou a vždy je snadné se zorientovat. Kromě úvodu a závěru Václava Černého, který zde hovoří o svém konceptu renesance, a ozřejmuje tak časové ohraničení vybraných textů, kniha obsahuje rovněž ediční komentář, z něhož se stala obsáhlá studie o vzniku této antologie. Velice pečlivě je zde zaznamenáno, co všechno zahrnovala původní Černého koncepce a co je dodáno nově. Pokud by měl někdo zájem zkoumat rozdíl v přístupu či koncepci Václava Černého a Jiřího Pelána, má možnost. Po Pelánově studii o renesanci a Černého chápání tohoto pojmu je zařazen i velice přínosný soupis českých překladů italských děl, pocházejících z tohoto období — pokud by snad čtenář lačný četby měl zájem zamířit dále.
Podobně jako Václav Černý předkládal vizi literatury v co nejširším záběru, také Jiří Pelán během svých univerzitních přednášek důsledně apeluje na šíři literárního vzdělání, na nutnost prozkoumat celé literární dějiny i ukotvení autorů v jejich prostředí, aby bylo možné fundovaně interpretovat jejich dílo. Pro posluchače se tak jednotliví autoři a po sobě přicházející období stávají napínavou cestou v italské literární minulosti, jejímž cílem je nalezení smyslu, pokus o co nejlepší pochopení textů a kulturních epoch. Jak v nedávné době řekl sám Jiří Pelán v jednom rozhovoru, „smysl lze nalézt pouze v diachronii, v organické dynamice historického vývoje“. A nenechal nás stát s prázdnou pouze s tímto tvrzením, dal nám i dalším generacím do ruky nástroj, šíří a hloubkou vpravdě obdivuhodný, díky němuž se můžeme za oním hledáním smyslu vydat.
Magdalena Žáčková (Svět literatury č. 63)

Dvojdomé autorství Italské renesanční literatury je zvláštní tím, že je to autorství „na dálku“, se značným časovým odstupem. Přesto zde nenarazíme na koncepční diskrepance. Kontinuita i myšlenkový posun se prolínají. Je nepochybné, že Jiří Pelán dopracoval a obohatil záměr svého učitele Václava Černého. Nejen to: v jeho počinu je nenápadně rozvinuta i myšlenková komplementarita obou přese vše odlišných badatelských povah. Tento svého druhu dialog je elegantní pocta Václavu Černému, jehož originální myšlení v pojetí renesance a zejména baroka by patrně zasloužilo překlad alespoň některých jeho stěžejních textů do angličtiny, aby proniklo do světa alespoň v té míře, v jaké on vnášel evropské myšlení do prostředí českého. V případě Italské renesanční literatury by však jméno Václava Černého nemělo zastřít lví podíl a rozhodující úlohu Jiřího Pelána. Do realizace vložil to, co ho především charakterizuje: svrchovanou erudici a neobyčejné básnické a překladatelské nadání. Oba objemné díly antologie jsou díky němu, ale též zásluhou všech podílejících se překladatelů, nejen zdrojem poznání a radosti z poznání. Nabízejí čtenáři požitek z četby a potěšení při potýkání s literaturou.
Petr Kyloušek (Svět literatury č. 63)

Akce k titulu