Přemysl Šámal

Kniha představuje první ucelené zpracování životního příběhu Přemysla Šámala (1867–1941) a jeho rodiny. Pražský advokát Šámal patřil k předním osobnostem meziválečného Československa. Během první světové války se stal hlavou tajné organizace (tzv. Maffie) a koncem října 1918 se zúčastnil jednání mezi představiteli zahraničního a domácího odboje v Ženevě. Po vzniku samostatné republiky stanul v čele hlavního města Prahy, avšak počátkem roku 1919 přijal nabídku T. G. Masaryka a stal se představeným jeho prezidentské kanceláře – následujících devatenáct let pak pracoval jako kancléř prezidentů Masaryka a Beneše a byl nenápadným, avšak klíčovým koordinátorem osobních vztahů a vlivových sítí, které z „Hradu“ vytvořily mocenské centrum stojící mimo oficiální politické struktury. Po Mnichovské dohodě a Benešově abdikaci Šámal rezignoval na kancléřský úřad a uchýlil se do ústraní, s okupací pomnichovského Česko-Slovenska se však nesmířil a již v létě 1939 stanul v čele protinacistické ilegální odbojové organizace Politické ústředí. Jeho vedoucí role byla sice převážně formální a symbolická (daná autoritou hlavy bývalé Maffie), přesto byl v lednu 1940 zatčen gestapem a po více než ročním utrpení v nacistických žalářích, kde těžce onemocněl, zemřel 9. března 1941 v internaci v Berlíně-Tempelhofu. Tragický byl i osud Šámalovy rodiny: jeho jediný syn Jaromír Šámal byl popraven jako rukojmí hned v prvních dnech heydrichiády, snacha strávila celou dobu války v koncentračních táborech a vnoučata Jiří a Alena byla dána na „převýchovu“ do rodiny v Německu. Po osvobození se podařilo obě děti vypátrat a vrátily se do vlasti a k matce.
Autoři při psaní knihy vycházeli z dobových svědectví osob v Šámalově okolí, ale především z dochovaných archivních pramenů – jejich výběrová edice je součástí tohoto knižního vydání.