Environmentální výzkum a hrozby 21. století

Kniha předkládá přehled problémů z oblastí výzkumu životního prostředí s ohledem na jejich aktuálnost a potenciální rizika, která do budoucna mohou daná témata skýtat. Zahrnuje kapitoly z oblasti dopadů a aspektů globálních změn, problémy týkající se nových typů znečištění životního prostředí a jejich expozice a rovněž témata týkající se změn v chování populace ve vztahu k přírodě a komunikace environmentálních otázek ve vztahu k veřejnosti. Publikace se dotýká rovněž problematiky očkování a věnuje se i legislativní stránce ochrany životního prostředí.

Má-li ekologie fungovat, je třeba, aby se vizemi reálné a snesitelné budoucnosti bylo schopno zabývat co nejvíc lidí. To zřejmě nedokážou zařídit alarmistické zprávy, jakkoli pravdivě informují o tom, že temné předpovědi se naplňují a čas na nápravu se zkracuje. Aby lidé vzali ekologické myšlení za své, potřebují spíš než děs, jakkoli odůvodněný, aby tomu, co se děje s biosférou Země, doopravdy rozuměli.
Ani v tom směru Moldan své polistopadové roky nepromarnil. Hodně psal a obracel se ke všem vrstvám společnosti, mezinárodní odbornou elitou počínaje a českými farmáři konče.

„Potřebné technologické změny lze úspěšně zavést jen v souladu s tržními mechanismy,“ psal v roce 2003. „Nelze je plánovat, nařizovat z ‚osvíceného‘ centra. Jejich zavádění se prostě musí vyplatit, podnikatelé je sami musejí chtít – ne z altruismu nebo idealismu, ale proto, že jim přinášejí naději na solidní zisk. Pro průmyslové a jiné podniky musí být ekonomicky výhodnější znečišťovat méně a spotřebovávat méně zdrojů.“

Svět vstupuje do postindustriální fáze, pro kterou musí vynalézt nové a dosud neznámé způsoby udržitelného rozvoje. Nová éra nabídne prostor kontextovým lidem. Co se nesmí stát a před čím Moldan varoval, je, aby se společnost rozdělila na dva tábory: zastánce pokračujícího industriálního věku a odpůrce, odmítající soudobou civilizaci jako celek. Nestane se to, dokud jedni druhým budou schopni věřit, že to se světem myslí fér. „Lidé si musí být jisti, že se s nimi zachází upřímně, že nejsou podváděni ani manipulováni.“

Nemanipulovat a nenechat se manipulovat: to je Rhodos, přes který se ve společnosti 21. století skáče a bude skákat každý den. Bedřichu Moldanovi slouží ke cti, že se proti tomuto požadavku neprohřešil ani jako politik, ani jako občan.
Pavel Kosatík (DeníkN, 21. 7. 2023)

Úhrnem, pro ty, kteří publikací zalistují a budou váhat, doporučuji překonat úvodní pocit přílišné různorodosti a přečíst vše, co přináší. Její hodnota je nejen v bezprostřední aktuálnosti, ale i právě v dobré ilustraci šíře, provázanosti a komplexnosti problémů environmentální vědy. Ať už je čtenář odborníkem v kterékoli ze zastoupených disciplín, či dokonce jen zvídavým nebo poučeným laikem, po přečtení bude mít pohled na environmentálního „slona“ úplnější. To může pomoci zejména těm, kteří odpovídají za řešení problémů v oblasti státní správy a tvorby oborových politik neboli „policy-making“. Tam je totiž příliš úzce zaměřený pohled bez braní ohledů na řadu dalších aspektů nejčastější a asi také nejškodlivější.
Ladislav Miko (Živě 3/2023)