tištěná kniha
Mediální diskurs postmoderny

Mediální diskurs postmoderny

Bystřický, Jiří

témata: média a komunikace

brožovaná, 207 str., 1. vydání
vydáno: září 2001
ISBN: 80-246-0254-7
doporučená cena: 220 Kč

E-shop

Anotace

Autor ve své publikaci vysvětluje základní rysy mediálního diskurzu postmoderny a analyzuje klíčové pojmy postmoderny. Práce obsahuje tři hlavní kapitoly: Fowlesova verze - předehra, Ecova multiplicitní hra znaků - otevřené dílo, Kunderovy ironické strategie a fatalita sedukce - poetika seduktivní interface.

Obsah

Úvod
Fowlesova verze - předehra
Ecova multiplicitní hra znaků - otevřené dílo
Kunderovy ironické strategie a fatalita sedukce - poetika seduktivních interface
Epilog
Dodatek
Poznámky
Literatura

Recenze

Práce J. Bystřického obsahuje (kromě úvodu, epilogu a dodatků) tři hlavní kapitoly s tímto členěním: Fowlesova verze - předehra, Ecova multiplicitní hra znaků - otevřené dílo a Kunderovy ironické strategie a fatalita sedukce - poetika seduktivní interface.
V těchto kapitolách, z nichž nejobsáhlejší je věnována M. Kunderovi, ukazuje autor základní rysy mediálního diskursu postmoderny.
V úvodu své práce J. Bystřický naznačuje hlavní východiska explikace, z nichž nahlíží vybraná literární díla, aby při jejich rozboru mohl demonstrovat postupy, vlastní analytickým a dekonstruktivním postupům postmoderny. Opírá se především o texty J. Baudrillarda, G. Deleuze, U. Eca a J. Derridy přičemž za stěžejní výkladový rámec přijímá hlavně Deleuzovo pojetí komunikování jako hledání skrytého sporu uvnitř různých verzí racionalit.
V práci J. Bystřického tak procházejí analýzou narativních polí a strategií textualit postupně, jeden po druhém, pohledy na výkladové principy a významová sousedství ústředních pojmů postmoderny: dekonstrukce, diference, identity, simulace, či alternace znaků, aby bylo možné dojít k postupnému nalezení hlediska, z něhož je možné poměrně radikálním způsobem klást otázku po pojmenování a vymezení "reality", jejích interpretačních šifer a multiplicitních simulací znaku, které v prostředí narativní výstavby textu komunikují jednak jako singulární fragmenty, a zároveň jako konstitutivní prvky otevřeného universa významů. Tím se dostává k artikulaci kontext mediality, mediovaných translací obsahu, .které jsou součástí oné výše zmíněné komunikativní metody G. Deleuze, ovšem v tomto případě jako virtuální zázemí pro postižení jiného, tedy toho, co se většinou do komunikovaného poselství z logiky prostředku,, který ji umožňuje, nedostane.
Na scénu tak přicházejí rozmanité verze mnohosti, které umožňují jiné čtení a interpretace subjektu, a rovněž, i odlišné chápání významotvorné složky obrazu, jako konstitutivního prvku pro poněkud obecnější vymezení žitého světa. Smyslem tohoto postupu je pak vyvázání z pout falešného sjednocení, a to v nárocích emancipativního diskursu moderny. Podle autora tak tímto režimem interpretačních kombinací vzniká prostor pro experiment jako nástroj souvislé intervence do světa. To je ovšem samotný důsledek postmoderní verze textuality.
Práci J. Bystřického považuji za mimořádně inspirativní. Hlavní přínos práce spatřuji v originálních analýzách diskursivních praktik, které se velmi ústrojně promítají do narativních koncepcí textového vidění světa, jakož i precizní sledování rozmanitých logik mediace či jinak řečeno: "předvedení" světa v prostředcích, které jej primárně zprostředkovávají či -- sekundárně pouze translatují.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Ivan Mucha, CSc.