Společnost a vědění II

Peter Burke, emeritní profesor kulturní historie na univerzitě v Cambridgi, touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem společnosti a vědění. Oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů „od Gutenberga po Google“. Hranici mezi oběma částmi tvoří rok 1750 a osvícenská Encyklopedie.
Éra probíraná v tomto svazku je charakterizována posilováním centrálních vlád a fenoménem moderního totalitarismu, rozmachem pozorovatelské a zaznamenávací techniky a též prostředků kontinentálního a mezikontinentálního transportu, sílící převahou přírodních věd a vznikem ohromných kolektivních projektů. To vše se do sféry vědění či poznání velmi zřetelně promítlo a přeneslo to tendence, jejichž historické pozadí často sahá daleko do minulosti, na novou kvalitativní úroveň, což vedlo k pokroku, ale také ke střetu protichůdných tendencí a k vědomostním ztrátám. Burke ve svém výkladu mimo jiné probírá kontrast specializace a demokratizace, nacionalismu a internacionalismu, vlastnických práv a obecné dostupnosti či užitečného vědění a čistého poznání. Podobně důležitý je kontrast centra a periferie, ať už je centrum obsazeno akademickou sférou, přírodními vědami, moderními metropolemi, či evropským Západem.

PODĚKOVÁNÍ

ÚVOD

PRVNÍ ČÁST: Vědomostní praktiky
1. Shromažďování poznatků
2. Analýza poznatků
3. Šíření poznatků
4. Využití poznatků

DRUHÁ ČÁST: Cena za pokrok
5. Ztráta vědomostí
6. Dělení znalostí

TŘETÍ ČÁST: Sociální historie ve třech rozměrech
7. Geografie vědění
8. Sociologie vědění
9. Chronologie vědění

BIBLIOGRAFIE

REJSTŘÍK