Digesta seu Pandectae / Digesta neboli Pandekty

Digesta jsou nejrozsáhlejším právnickým dílem, které vzešlo z legislativní dílny císaře Justiniána. Jedná se o sbírku excerpt z odborné právnické literatury převážně klasického období, která spolu s Institucemi (český překlad Karolinum 2010) a Justiniánovým kodexem tvořila monumentální svod římského práva známý jako Corpus Iuris Civilis. Český překlad reprezentativního výboru z tohoto díla je výsledkem úzké spolupráce našich a slovenských romanistů, kteří se mohli při jeho přípravě částečně opřít o již existující výbor slovenský. Kniha vychází jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani.

Digestaseu Pandectae, jedno z nejvýznamnějších římskoprávních děl, se konečně dočkala dlouho postrádaného překladu do českého jazyka. Koncem minulého roku v nakladatelství Karolinum vyšel první ze tří svazků tohoto rozsáhlého díla, který obsahuje vybrané části prvních patnácti knih.
Vedení náročného úkolu zpřístupnit část justiniánské kodifikace českému publiku se v roli editora vydání a překladatele ujal profesor Michal Skřejpek, přední český romanista a pedagog na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také působí jako proděkan pro profesorské a habilitační řízení a pro rozvoj fakulty a jako vedoucí Katedry právních dějin. Na překladu samotném se podílel také profesor Peter Blaho, přední slovenský odborník v oboru, který vyučuje římské právo na Katedře římského a církevního práva Právnické fakulty Trnavské univerzity. V neposlední řadě na překladu spolupracovala Jarmila Vaňková z Právnické fakulty Trnavské univerzity a Jakub Žytek, odborný asistent Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Kniha vyšla jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani, jejímž cílem je mimo jiné do českého jazyka postupně přeložit stěžejní části kodifikace římského práva iniciované v první polovině 6. století císařem Justiniánem, pro kterou francouzský humanista Dionysius Gothofredus poprvé roku 1583 použil souhrnný název Corpus iuris civilis. Na tomto místě se sluší připomenout, že již v roce 2010 došlo taktéž pod vedením profesora Skřejpka k publikaci překladu justiniánských Institucí, učebnice z roku 533, která po staletí sloužila k nabytí elementárních poznatků o římském právu, a jejíž české vydání uvítali také mnozí současní studenti. Digesta nicméně jak svým specifickým obsahem, tak ohromujícím rozsahem 50 knih, znamenají pro překladatele a editory mnohem větší výzvu. Nanejvýš složitý úkol představovalo jejich sestavení také pro sedmnáctičlennou kompilační komisi v čele s právníkem Triboniánem, kterou císař Justinián roku 530 pověřil kodifikací práva zachyceného ve spisech vybraných klasických římských právníků, jimž svědčilo právo veřejně podávat dobrozdání o právních otázkách jménem císaře. Zdá se být neuvěřitelné, že komise svou práci dokončila po pouhých třech letech, navíc politicky velmi neklidných, a Digesta mohla být roku 533 konstitucí Tanta vyhlášena.
V předmluvě se editor stručně zamýšlí nad nepřehlédnutelným významem Digest pro rozvoj právní vědy. Po svém vydání byla opakovaně předmětem zkoumání glosátorů, komentátorů a jejich následovníků, dnes je lze považovat za základ kontinentálního soukromého práva. Poté následuje podrobné pojednání o vzniku a historii Digest. Pozornost je postupně věnována postavě císaře Justiniána, jeho manželce Theodore, Triboniánovi, samotnému postupu zrodu Digest, stejně jako jejich zpracováním ve středověku a nejvýznamnějším rukopisům. Představuje také práci právních humanistů, novověká vydání a v neposlední řadě také přínos Theodora Mommsena, jehož edice nepochybně podnítila pedagogický i vědecký zájem o Digesta. Dále je kniha vybavena úplným přehledem titulů Digest v českém i latinském znění, přiložen je i index auctorum a krátké medailonky, které shrnují dostupné životopisné informace o právnících, jejichž texty byly do kodifikace zařazeny.
Samotné jádro knihy je uvozeno třemi konstitucemi císaře Justiniána, které s tvorbou a vydáním Digest souvisí. První z nich, Deo auctore, oznamovala 15. prosince 530 začátek prací na tomto právnickém díle a obsahovala též řadu instrukcí pro Triboniána i celou kompilační komisi. Stanovila již, že se nově připravovaná kodifikace bude oficiálně nazývat Digesta seu Pandectae. Konstitucí Tanta pak byla 16. prosince 533 hotová Digesta slavnostně publikována a byl stanoven také počátek jejich účinnosti. Hlavní editor do knihy za účelem utvoření potřebného kontextu zařadil ještě jednu císařskou konstituci, nesoucí název Omnem, která byla vydána téhož dne jako Tanta. Prohlašuje Tria volumina, tedy Codex, Digesta a Institutiones, za základ výuky práva a rámcově nastiňuje vhodný průběh studia.
Dále následují vybrané fragmenty prvních patnácti knih Digest. Text je uváděn dvoujazyčně, latinský originál a český překlad jsou tištěny přehledně vedle sebe, takže lze jednoduše srovnávat jednotlivé výrazy a všímat si některých vyjádření v původním znění. Překladatelé vycházeli z latinského originálu vydaného Theodorem Mommsenem a Paulem Krügerem z roku 1922, přihlédli také k edici Pietra Bofanteho z roku 1931. Samotný překlad je velmi precizní a dokazuje, že stál překladatele mnoho usilovné práce.
Čtenáře může při listování knihou zarazit, že Digesta spíše než kodifikaci v současném smyslu slova představují tematicky utříděný soubor úryvků z děl římské právní vědy. Právě z důvodu řazení dle témat, a nikoli podle původců, je každý fragment opatřen inskripci obsahující název spisu, z něhož úryvek pochází, a jméno jeho autora. Jednotlivé fragmenty jsou sestaveny do titulů, které pak dohromady tvoří 50 knih sbírky. Ačkoli bylo Justiniánovým cílem kodifikovat jak veřejné, tak soukromé právo, dostalo se později jmenovanému jednoznačné převahy. To potvrzuje i obsah prvních patnácti knih Digest, které přináší recenzovaná publikace. Zatímco úvodní fragmenty se zaměřují na problematiku převážně správního práva, následující knihy pojednávají například o ochraně vlastnického práva, věcných právech k věci cizí nebo žalobě z ruční zástavy či z bezdůvodného obohacení.
Ve svém závěru je kniha vybavena soupisem výběrové bibliografie, jmenným, místním a velmi podrobným věcným rejstříkem. Připojena je také jazyková a překladatelská poznámka, v níž jsou objasněny některé technické záležitosti nezbytně související s procesem překladu takového díla, jako například způsob přepisu názvů římských úřadů, syntaktického členění vět nebo výběru českých ekvivalentů pro právnické pojmosloví.
Publikace prvního českého překladu Digest v historii je nepochybně na poli římského práva nejvýznamnější událostí několika uplynulých let. Širší veřejnosti se tímto zpřístupňuje stěžejní pramen svědčící o vyspělém právním systému starověkého Říma. Právní romanisté mohou díky tomuto počinu předpokládat prohloubení zájmu o zkoumání obsahu Digest, spolu se širší veřejností se jistě již nyní netrpělivě těší na publikaci zbývajících dvou dílů překladu.

Marek Novák, Revue církevního práva, 64/ 2/16, str. 123-5

Antické texty ovlivňují i dnešní právo

Profesor Michal Skřejpek po 35 letech studia římského práva připravuje komentář k novému občanskému zákoníku

* LN Vloni jste vydal první svazek překladu římských Digest, které vyšly v 6. století. Nyní chystáte další díl. Proč je důležité překládat prameny klasického římského práva?

Zkrátka proto, že máme nový občanský zákoník a shod, někdy i neshod, mezi římským právem a současnou úpravou je více než dost. Překladem Digest navazujeme na překlad justiniánských Institucí, rovněž ze 6. století, které vyšly v roce 2011. Na katedře právních dějin také nyní připravujeme podrobný komentář k občanskému zákoníku z pohledu římského práva. Ten uvádí do souvislostí s římským právem jednotlivé paragrafy či jejich skupiny a upozorňuje na to, co je shodné a v čem se úpravy případně liší. To dokládáme citacemi z římskoprávních pramenů, samozřejmě přeložených do češtiny. Věříme, že tyto knihy pomohou i praxi a právníci by mohli využít argumenty, které v nich shromáždíme. První svazek komentáře je ve fázi redakčních prací, publikován by tak mohl být do konce roku. K překladům máme ale ještě jeden důvod. V češtině dosud vyšly jen Gaiovy Instituce ze 2. století, přeložené profesorem Jaromírem Kinclem v 70. letech. Právnická veřejnost ani studenti běžně latinu nečtou a pro právníky jde o zajímavé informace.

* LN Nakolik se shoduje současný občanský zákoník s římským právem?

Obecně to říci nelze. Některé partie jsou ale téměř identické, typické služebnosti. To skoro vypadá, jako by to pocházelo z učebnice římského práva. Podobnosti či shody jsou někdy terminologické, například u výprosy či zápůjčky a výpůjčky. Obsah je konstantní tak, jak je v našem středoevropském prostoru běžné. Jindy je to pouze shodný název, který má zcela jiný obsah, například v případě držby.

* LN Bylo římské soukromé právo dokonalým systémem, který se od té doby pouze komplikuje?

Nic není dokonalé, i v římském právu najdeme celou řadu slepých uliček. Někdy je ale negativní poučení užitečnější než to pozitivní. Římským právníkům se podařilo vytvořit systém práva, který fungoval v celém tehdy známém světě. Bylo to první funkční evropské či dokonce celosvětové právo. V římské říši platila i řada lokálních, obyčejových a kmenových práv, a přesto tento systém fungoval, a to mnoho set let.

* LN Jak se to podařilo?

Právo bylo flexibilní. I v období pozdní římské říše, kdy bylo vše založeno na císařských nařízeních, měl v určitých případech přednost místní obyčej. V dobách klasického římského práva to ale bylo díky způsobu, kterým se tvořilo. Tehdejší právo bylo možné upravovat každý rok znovu praetorskými nařízeními a vyhláškami. Vyhlášku mohl vydat i každý správce provincie. Bylo tak možné pružně reagovat na nové okolnosti každodenního života a právo se mohlo rychle vyvíjet.

* LN A nekomplikovalo se množstvím novel a pozměňovacích návrhů…

Přesně tak. Praetor (jeden z nejvyšších římských úředníků, měl na starosti soudní spory, pořádek a právo – pozn. red.) svou vyhlášku vydal po konzultaci s odborníky a nic dalšího k tomu v podstatě nikdo nemohl dodat. Tvorba nových právních pravidel byla tedy velmi flexibilní.

* LN Přesto, trpělo římského právo i nějakými neduhy, které sledujeme i v současné legislativě?

No samozřejmě. V poklasické době byl právní řád absolutně nepřehledný, trpěl hypertrofií pramenů a množstvím zákonů, které se navzájem popíraly. Neexistovala sbírka zákonů a vlastně až do vydání nepříliš povedeného Theodosiova kodexu v roce 438 neexistovala žádná kodifikace, pominemeli konečnou redakci praetorských ediktů vydanou za císaře Hadriana. Problém nepřehlednosti právní úpravy vyvstal zejména v okamžiku, kdy se jediným pramenem práva stala císařská nařízení.

* LN Bavíme se o soukromém právu, ale má nějaké pokračování v současnosti i římské trestní právo?

Nemůžeme hovořit o pokračování, ale inspiračně by snad mohlo být zajímavé i pro dnešní zákonodárce. V římském právu má svůj původ už třeba zohledňování recidivy, zajímavá byla také absence vězení jako trestu. Římané jej totižměli za nehospodárnou instituci a znali jen detenci. Ta měla bránit uprchnutí odsouzeného či toho, kdo měl být souzen. Právně filozofickou otázkou je pak přípustnost či nepřípustnost retroaktivity, tedy zpětné účinnosti právního pravidla. Dnes uznáváme zásadu, že není trestného činu bez zákona. Římský právník by ale toto nikdy nemohl říci, tehdy byla retroaktivita naprosto běžná.

* LN Když to zobecníme, nakolik jsou právní historie a římské právo důležité pro současné právníky a současné právo?

Pokud někdo ovládne římské soukromé právo a promyslí ho, získá přístup ke všem evropským právním řádům. Konstrukce, a to i v anglosaském právu, jsou totiž v podstatě identické. Každý právník se proto dokáže orientovat v právním řádu jiného státu. Vezměme si jako příklad závazkové právo, kdy základní konstrukce smluv, jako třeba kupní smlouva, nájem nebo zápůjčka, vychází z římského práva, a to včetně způsobu stanovení výše škody. Akorát konkrétní úprava jednotlivých institutů se v detailech odlišuje. A týká se to také mimoevropských zemí, které ovlivnily německé, švýcarské či francouzské zákoníky, Latinskou Amerikou počínaje a Asií konče.

* LN Jak je těžké udělat v římském právu kariéru?

Hlavně to dlouho trvá. Římskému právu se věnuji 35 let a pořád ho neumím. Proniknout do něj totiž nejde rychle. Chce to jazykovou vybavenost, znalost obecné historie a také znalost práva jako takového. K tomu je nezbytné načíst prameny. Také odborná literatura je obrovská a v mnoha různých jazycích, takže i když se věnujeme římskému právu vcelku, každý z nás zná detailně jen určitý výsek. Jinak to za jediný lidský život zvládnout ani nejde.

* LN Chystáte i další překlady?

Chtěli bychom v ediční řadě „Fontes iuris romani“ nakladatelství Karolinum vydat přehled zásadních římských pramenů v komentované bilingvální podobě, to znamená v češtině a latině s kritickým poznámkovým aparátem. Po Institucích by měla vyjít ve třech dílech Digesta. Mám už také domluvenou spolupráci s docentkou Pultrovou z Filozofické fakulty. Doufám, že spolu přeložíme Festův etymologický slovník, kde je římské právo bohatě zastoupeno. Bude to velmi obtížné, překlady tohoto díla neexistují a ve slovníku jsou velké mezery, které se špatně rekonstruují. Rád bych ale vydal i překlady dalších pramenů, tak jak je to zvykem i v jiných zemích, například v Itálii.

* LN Na jaké problémy naráží překladatel v případě římského práva?

Není latina jako latina. A to mluvím jen o té starověké, nikoli o středověké a podobných legráckách. (smích) Překládat Digesta je specifické, fragmenty od jednotlivých autorů se totiž nepravidelně střídají. Každý z nich má jiný způsob psaní, jinou slovní zásobu... „Skákat“ od jednoho autora k druhému je asi nejhorší. Obtížné je též nalézt úměrnost mezi věrným, až doslovným překladem právnického textu a jeho srozumitelností pro čtenáře.

***

Michal Skřejpek (58) * Profesor římského práva a vedoucí katedry právních dějin Právnické fakulty UK v Praze. Na fakultě působí i jako proděkan pro profesorské a habilitační řízení a pro rozvoj fakulty. * Se spolupracovníky právě překládá důležité prameny klasického římského práva. Odborně se zabývá například i římským trestním právem nebo otázkami správy římské říše.

V poklasické době byl právní řád absolutně nepřehledný, trpěl hypertrofií pramenů a množstvím zákonů, které se navzájem popíraly

Jan Januš, Lidové noviny, 3.10.2016, str. 15

Jak známo, v současnosti neexistuje moc zemí, které si mohou dovolit luxus mít kompletní překlad Justiniánových Digest do svého národního jazyka. Význam takového překladu můžeme však jen sotva přecenit: vždyť cestu k pokladnici právnických znalostí, k té ratio scripta evropských i jiných národů, otevírá nejen nemnoha odborníkům na právnickou latinu, ale i širokému kruhu čtenářů. Je velkou ctí českých kolegů, že v tak malém počtu dosáhli tak významných výsledků!

L. L. Kofanov, Ius antiquum 34 (2), 2016, s. 211