Arizace české kinematografie

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938–1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se úvod textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 – březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenáni v úvodní kapitole.
Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou.
Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy AB Barrandov.
Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin.
Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu.
Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily.
V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Vzhledem k probíhajícím výzkumům lze očekávat, že publikace Petra Bednaříka nazvaná Arizace české kinematografie (Karolinum, Praha 2003) představuje pouze počátek vlny historických knih věnovaných tématu arizace v českých zemích. Za hlavní problém této práce považuji skutečnost, že deklarované téma vystačilo pouze na text, který se jeví příliš dlouhý na časopisecky zveřejněnou studii a příliš krátký na samostatnou knihu. Autor se tedy rozhodl knihu určitým způsobem nastavit, a proto do ní přidal např. informace o protižidovské tematice v protektorátním filmu, údaje o problémech spojených s poválečným pokusem Josefa Auerbacha získat zpět nacisty zabavené akcie společnosti Elektafilm, životopisné medailony německých funkcionářů kinematografie v protektorátu. P. Bednařík s obdivuhodnou pílí nashromáždil řadu cenných údajů zejména z dosud nedostatečně vytěženého archivního materiálu. Podle mého názoru však měl důkladněji zvážit koncepci celé knihy a místy více syntetizovat.
KUDĚJ (Časopis pro kulturní dějiny, 2003/2)