tištěná kniha
Arizace české kinematografie

Arizace české kinematografie

Bednařík, Petr

témata: historie – 20. století, fotografie a film

brožovaná, 155 str., 1. vydání
vydáno: březen 2003
ISBN: 80-246-0619-4
doporučená cena: 170 Kč

E-shop

Anotace

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938–1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se úvod textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 – březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenány v úvodní kapitole.
Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou.
Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy A-B Barrandov.
Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin.
Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu.
Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily.
V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Obsah

Úvod
1. Projevy antisemitismu v kinematografii za druhé republiky
2. První rok Protektorátu Čechy a Morava
Pokus českých fašistů obsadit Barrandov 16. března 1939
Protižidovská filmová opatření v období prvního roku protektorátu
Koncepce německé filmové politiky v protektorátu
3. Filmové ateliéry
Barrandov
Ateliéry Host, Bapoz, Foja
4. Filmové půjčovny a výrobny, kina
Elektafilm a Slaviafilm
Další filmové půjčovny a výrobny
Kina
5. Němečtí arizátoři
Hermann Glessgen
Anton Zankl
Wilhelm Söhnel
Karl Schulz
Apendix
Protižidovské filmy
Elektafilm po válce
Závěr

Recenze

Práce Petra Bednaříka je čistý, tematický solitér, který pokrývá dosud jen sporadicky reflektovanou a systematicky nezpracovanou pasáž z temnějšího období dějin české kinematografie. S přehledem poučeného a kvalifikovaného badatele se autor vyrovnává s interpretací dosud systematicky nezpracovaných, netriviálních a mnohdy jen obtížně dostupných reálií, jejichž uspořádání a výklad vyžadovaly nejen odbornou erudici a zvládnutí historické metody, ale někdy i značné "investigativní" nasazení při shromažďování autentických pramenů.
Příznačným rysem Bednaříkovy práce je jeho respekt před doloženou historickou faktografií a korektní práce se získanými daty. Sympatické je jeho odmítání nepodložené fabulace, fiktivních konstrukcí a nedoložených hypotéz. Jeho text není spekulativní a může sloužit jako seriozní podklad i pro další badatele, kteří by se chtěli vydat tímto směrem. V pěti nosných, logicky provázaných a faktograficky nasycených kapitolách, autor podává seriózní obraz dobové "ideové deviace", jež poznamenala vývoj české kinematografie, ovlivnila osudy řady jejich protagonistů a svým způsobem předznamenala i její další poválečný vývoj. První kapitola (Projevy antisemitismu v kinematografii za druhé republiky) dokládá, že autor chápe své téma v relevantních souvislostech a uvádí jej proto analýzou předmnichovského období, v němž již bylo více či méně skrytě založeno mnohé z toho, co se pak v plné síle obnažilo v prvním roce existence Protektorátu Čechy a Morava. Při mapování tohoto období se pak soustřeďuje na eskalaci účelových protižidovských filmových opatření, formování koncepce německé filmové politiky v protektorátu a první pokusy českých fašistů o ovládnutí Barrandova, jež má své logické pokračování v relativně autonomní pasáži, věnované pohnutým osudům tehdejších filmových ateliérů. Kapitola, která se zabývá postavením tehdejších filmových půjčoven, výroben a kin logicky pokrývá vývoj v dalším prostoru filmového podnikání a práce pak logicky pointuje v portrétech čtyř klíčových filmových arizátorů, z nichž někteří významně ovlivnili i životní osudy tehdejších filmových hvězd. Přehlednost publikace umocňují i tematické přílohy, seznam dobových zkratek a jmenný rejstřík. Jedním z méně využívaných zdrojů jsou řízené rozhovory s žijícími pamětníky (např. Svatopluk Beneš), kteří by mohli dále doplnit, případně nezastupitelně komentovat i některé dílčí rozpory, které se mohou vyskytnout např. mezi dikcí archivních podkladů a tzv.memoárovou literaturou. Bednaříkova původní "malá velká" monografie je čtením stejně dramatickým jako poučným, jež zaplňuje další bílé místo v barvitých dějinách české kinematografie. Jestliže autorovým záměrem bylo, abychom na některé významné okamžiky a účastníky této historie filmových stínů nezapomněli, udělal proto velký kus poctivé badatelské práce.


Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Michal Šobr, CSc.

Vzhledem k probíhajícím výzkumům lze očekávat, že publikace Petra Bednaříka nazvaná Arizace české kinematografie (Karolinum, Praha 2003) představuje pouze počátek vlny historických knih věnovaných tématu arizace v českých zemích. Za hlavní problém této práce považuji skutečnost, že deklarované téma vystačilo pouze na text, který se jeví příliš dlouhý na časopisecky zveřejněnou studii a příliš krátký na samostatnou knihu. Autor se tedy rozhodl knihu určitým způsobem nastavit, a proto do ní přidal např. informace o protižidovské tematice v protektorátním filmu, údaje o problémech spojených s poválečným pokusem Josefa Auerbacha získat zpět nacisty zabavené akcie společnosti Elektafilm, životopisné medailony německých funkcionářů kinematografie v Protektorátu. P. Bednařík s obdivuhodnou pílí nashromáždil řadu cenných údajů zejména z dosud nedostatečně vytěženého archivního materiálu. Podle mého názoru však měl důkladněji zvážit koncepci celé knihy a místy více syntetizovat.

KUDĚJ, časopis pro kulturní dějiny, 2003/2