Pohyb člověka na biodromu

Monografie využívá metafor biodromu a cesty k reflexím životních pohybů člověka. Kinantropologii jakožto „nauku o člověku v pohybu“ rozšiřuje nad empirický rámec návratem k původnímu chápání logu v celé šíři jeho konotací, tedy i jako smyslu a přesažného řádu. Pokouší se podrobněji mapovat a interpretovat dějinné „vzorce lidství“ – s vědomím, že dosažení „definitivního“ vzorce či nalezení podstaty člověka je úkolem typu kvadratury kruhu.