Jan Blažej Santini a svět jeho architektury

Dílu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677–1723) je přikládán mimořádný význam nejen českými historiky umění, ale též širší kulturní veřejností, u které získal popularitu zejména díky fenoménu tzv. barokní gotiky a stavbám se symbolickými půdorysy, jež jsou mnohdy laicky spojovány s různými mystickými, až ezoterickými významy. Kniha se pokouší o dialog s dosavadními interpretacemi Santiniho díla a hledá odpověď na otázku, jaké jsou skutečné hodnoty jeho architektury v evropském kontextu a co jsou naopak spíše nánosy postupně vznikající „legendy o Santinim“.

Autorem fotografií je Martin Micka.

Jakub Bachtík představuje knihu Santini a svět jeho architektury.

Publikace obsahuje velký počet kvalitních barevných fotografií (Martin Micka) památkových objektů (exteriér a interiér) v aktuální podobě, architektonických plánů, skic, map, obrazových i freskových portrétů a kreseb půdorysů (Lucie Beránková) vybraných staveb, které provázejí zajímavé informace ohledně Santiniho cestování a společenských kontaktů vůči stavebníkům (např. opati klášterů – Jindřich Snopek v Sedlci u Kutné Hory, Eugen Tyttl v Plasích, Jeroným Hlína v Želivi, Václav Vejmluva v Žďáru nad Sázavou či Maurus Fintzguth v Kladrubech u Stříbra) či stavitelům a polírům, realizujícím jeho plány (např. František Benedikt Klíčník v Rajhradu u Brna), popř. Santiniho žáků i spolupracovníků a zároveň následovníků (např. Jan Jakub Vogler v Sedlci u Kutné Hory, Želivi a na Zelené hoře, Donato Morazzi v Chrasti u Chrudimi, Matěj Ondřej Kondel v Kostelci u Nadryb, Václav Špaček v Cvikově a Horní Polici). Plně dotvářejí architektův sociální profil a dokazují, že Santini byl výjimečným umělcem i člověkem.
Autoři se stylisticky odlišují, přesto napsali kompaktní publikaci, ve které informují i o mnoha dobových společenských reáliích a zvyklostech ovlivňujících vznik hodnotných staveb. V jejich podání je Jan Blažej Santini-Aichel geniálním architektem v prostoru a času, zbavený aury tajemna i nadpřirozených schopností.
Stanislav Vaněk (Českokrumlovský deník.cz)

„U Santiniho je vidět radost z tvorby, radost z toho, co všechno se dá s architektonickým tvarem a se světlem dělat. Když v jeho nejslavnějších pracích vejdete do prostoru, který je sakrální, tak máte pocit, že se ocitáte někde mimo tradiční ušpiněný rušný svět. Proto mi připadá, že takové ty mystické výklady jeho dílo vlastně zplošťují. Ale to, co je zajímavé, to, co na člověka jeho architektura může přenášet, je opravdu zkušenost jiného světa – duchovnějšího, sakrálnějšího, než je ten běžný. A obrovská radost z toho, co člověk dokáže duchem vytvořit.“
z rozhovoru Jiřího Nováka s Jakubem Bachtíkem a Martinem Mickou
(Forum, Magazín Univerzity Karlovy)