Jan Blažej Santini a svět jeho architektury

Dílu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677–1723) je přikládán mimořádný význam nejen českými historiky umění, ale též širší kulturní veřejností, u které získal popularitu zejména díky fenoménu tzv. barokní gotiky a stavbám se symbolickými půdorysy, jež jsou mnohdy laicky spojovány s různými mystickými, až ezoterickými významy. Kniha se pokouší o dialog s dosavadními interpretacemi Santiniho díla a hledá odpověď na otázku, jaké jsou skutečné hodnoty jeho architektury v evropském kontextu a co jsou naopak spíše nánosy postupně vznikající „legendy o Santinim“.

Autorem fotografií je Martin Micka.

Publikace obsahuje velký počet kvalitních barevných fotografií (Martin Micka) památkových objektů (exteriér a interiér) v aktuální podobě, architektonických plánů, skic, map, obrazových i freskových portrétů a kreseb půdorysů (Lucie Beránková) vybraných staveb, které provázejí zajímavé informace ohledně Santiniho cestování a společenských kontaktů vůči stavebníkům (např. opati klášterů – Jindřich Snopek v Sedlci u Kutné Hory, Eugen Tyttl v Plasích, Jeroným Hlína v Želivi, Václav Vejmluva v Žďáru nad Sázavou či Maurus Fintzguth v Kladrubech u Stříbra) či stavitelům a polírům, realizujícím jeho plány (např. František Benedikt Klíčník v Rajhradu u Brna), popř. Santiniho žáků i spolupracovníků a zároveň následovníků (např. Jan Jakub Vogler v Sedlci u Kutné Hory, Želivi a na Zelené hoře, Donato Morazzi v Chrasti u Chrudimi, Matěj Ondřej Kondel v Kostelci u Nadryb, Václav Špaček v Cvikově a Horní Polici). Plně dotvářejí architektův sociální profil a dokazují, že Santini byl výjimečným umělcem i člověkem.
Autoři se stylisticky odlišují, přesto napsali kompaktní publikaci, ve které informují i o mnoha dobových společenských reáliích a zvyklostech ovlivňujících vznik hodnotných staveb. V jejich podání je Jan Blažej Santini-Aichel geniálním architektem v prostoru a času, zbavený aury tajemna i nadpřirozených schopností.
Stanislav Vaněk (Českokrumlovský deník.cz)