Deutschlehrer als Normautoritäten an tschechischen Mittelschulen

Teachers of German as Norm Authority at Czech Secondary Schools This paper introduces to a research about what is presented to Czech secondary school students as the norm of German, who or what and for what purpose decides about this norm and how respective decisions look like. The theoretical-methodological basis is Klaus Gloy ’ s concept of Language Norm, Ulrich Ammnon ’ s model of Social Power Field, the Language Management Theory and the Methodology of Follow-up Interview. The paper focuses the role of a teacher as the norm-promoting and even 82 norm-establishing authority and, in addition, as an arguing power. The research has shown, among other things, that teachers play a prominent role in this social power field. Some teachers promote the norm of standard German, whilst other establish it without realizing. In this case, the norm presented to students is for various reasons, including didactic ones, monovariant. The interviewed teachers demand from themselves deeper knowledge of German than from their students. Deviations from the norm are partially tolerated with regard to communicative-pragmatic conditions of teaching and level of knowledge in the class. The teachers distinguish between relevant and irrelevant linguistic variables and they demand only basic knowledge from their students. Opinions about what these fundamentals are, however, vary among teachers. Učitelé němčiny jakožto normová autorita na českých středních školách Článek představuje výzkum zabývající se tím, co je žákům na českých středních školách předkládáno jako norma němčiny, kdo, co a za jakým účelem o této normě rozhoduje a jak toto rozhodování vypadá. Výzkum teoreticko-metodologicky vychází z konceptu normy Klause Gloye, z modelu sociálního silového pole Ulricha Ammona, z teorie jazykového managementu a metody Follow-up Interview. Ukazuje se, že učitelé jsou nejen autoritou, která normu prosazuje a stanovuje, ale i zároveň argumentující silou. Z výzkumu mj. vyplývá, že v daném sociálním silovém poli hrají při výuce němčiny nejdůležitější roli právě učitelé. Část z nich normu spisovné němčiny prosazuje, kdežto druhá část ji i stanovuje, aniž by si to uvědomovala. V tomto případě pak učitelé žákům předkládají monovariantní podobu normy, a to z různých důvodů, včetně didaktických. Od sebe samotných učitelé požadují hlubší znalost němčiny než od svých žáků, u kterých mnohé prohřešky vůči normě tolerují s ohledem na komunikativně-pragmatické podmínky výuky a dovednostní úroveň třídy. Rozlišují podstatné a nepodstatné jazykové proměnné, přičemž po žácích požadují jen základní znalosti. Představy o tom, co k těmto základům patří, se však mezi učiteli různí.