Das „Reichsdeutsche“ als Prestigeträchtige Zielnorm in Prager deutschen Schriftstellerkreisen im frühen 20. Jahrhundert. Das Beispiel Franz Kafka

The Standard German Used in the German empire as a Prestigious Target Standard Language in Prague’s German Literary Circles in the Early 20th Century. Franz Kafka as an Example The article investigates Franz Kafka’s language management during the process of writing and publishing fiction against the background of the divergence of language standards in German speaking countries around 1910. Referring to Ulrich Ammon’s concept of a social network formed by codices, language experts, standard authorities and pattern speakers/writers which defines a standard variety of language, the model character of standard German as used in the German Empire for those German 58 writers in Prague who had the ambition of publishing on an international level will be shown by Kafka as an example. By means of five regionally defined language forms belonging either to the Austrian (vergessen an + acc.) or the Prague (paar without article) standard German, representing a borderline case of Austrian standard (subjunction bis expressing anteriority) or becoming regionally antiquated (comparative particle als after adjectives in the positive form, linking morpheme -n- in the noun Einzelnheit) the article aims to make clear that Kafka felt obliged to implement corrections in his future literary German work suggested by language experts who were his friends or editorial interventions of the German publishers who published his prose writings – though not applying this to every negatively sanctioned linguistic form. „Říšská němčina“ jako prestižní cílová jazyková norma v německých literárních kruzích v Praze na počátku 20. století. Příklad Franze Kafky Článek se zabývá jazykovým managementem Franze Kafky během tvůrčího procesu a procesu publikace literární prózy na pozadí divergence jazykové normy v německy mluvících zemích kolem roku 1910. Teoretické východisko analýzy tvoří Ammonův koncept tzv. sociálního silového pole. Toto sociální silové pole, které konstituuje standardní varietu jazyka, tvoří kodifikátoři, jazykoví experti, normové autority a modeloví mluvčí. Jeho aplikace na dobovou situaci na příkladu Franze Kafky ukazuje, že říšskoněmecká jazyková norma němčiny měla pro pražské německé spisovatele s nadregionálními publikačními ambicemi charakter normy vzorové. Autor dokládá, že Kafka korektury svých lingvisticky fundovaných přátel i redakční zásahy říšských nakladatelství vydávajících jeho prózu implementoval do své literární němčiny u mnoha, ale ne u všech jazykových forem. Vychází přitom z analýzy pěti příznakových forem, které patřily k rakouskému (vergessen an + akuzativ) nebo pražskému (užití lexému paar bez členu) standardu němčiny, reprezentovaly mezní případ rakouského standardu (vyjádření předčasnosti pomocí bis), nebo – z regionálního hlediska – tehdy zrovna zastarávaly (srovnávací částice als za adjektivem v pozitivu, morfém -n- v substantivu Einzelnheit).