Reflexion kontra Wollen: Figuren der Lebensskeptiker in den Romanen Wolfgang Koeppens unter dem Gesichtspunkt der pessimistischen Philosophie Arthur Schopenhauers

The purpose of this study is to prove that there are certain levels in Wolfgang Koeppen’s novels which place Koeppen within the Schopenhauerian tradition of thought. The question is in what sense we can be speaking of Koeppen as a pessimist. An interpretation the aim of which is to point to the links between the reflections presented in Koeppen’s novels and Schopenhauer’s philosophical work demands careful attention to details and subtle discriminations while scrutinizing Koeppen’s texts, and even the extensive knowledge of Schopenhauer’s treatises. There are, in fact, essential philosophical moments in Koeppen’s novels which correspond to Schopenhauer’s ideas, especially as far as the basic characteristics of human life and the process of history are concerned. To demonstrate his existential disillusionment Koeppen always introduces an artist or an intellectual as a main character, who derives a pessimistic image of human existence and the orientation of occidental culture from the ravages of the daily practical life and the destructive course of the history. So understood, Koeppen’s novels can be read from the metaphysical point of view. They not only depict the specific problems and phenomena of the time of their origin but also such aspects of human existence which can be identified as timeless. Koeppen shows people acting at the instigation of their desires and he recognizes the constant instinctive motives of many social and political actions. In Koeppen’s belief that social processes are partly the manifestation of blind nature power becomes the analogy between his view-points and Schopenhauer’s view-points most evident. This may partly explain why the main characters of Koeppen’s postwar trilogy are so sceptical about the future development of the political and social situation in Germany despite the fact that the democratization process is becoming effective there. Koeppen focuses on those human individuals who look at the social and historical turbulences in disbelief and from a contemplative distance, which enables him to reveal the eternal truth of the moral dubiousness of human essence. Nevertheless, just the fact that Koeppen’s view of the human existence and history depends to a large extent on an acquaintance with what has gone before has a decisive influence on his evident inclination towards generalizations, which may prove to be a weak point of his depiction of the human and social reality of the postwar Germany. Reflexe kontra vůle: Postavy životních skeptiků v románech Wolfganga Koeppena s přihlédnutím k pesimistické filosofii Arthura Schopenhauera Podstatným rysem románů Wolfganga Koeppena je přítomnost reflexí zaměřených na existenciální problematiku a problematiku dějinného procesu. V Koeppenově vnímání přitom převládá citelně pesi¬mistická perspektiva, která jeho dílo myšlenkově posouvá do blízkosti voluntaristické filosofie Arthura Schopenhauera. Cílem této studie je rozkrytí těch rovin v Koeppenových románech, které umožňují interpretaci z hlediska Schopenhauerova myšlení. Jde především o Koeppenovo reflektování dějinného procesu jako součásti přírodního procesu, který postrádá hlubší transcendentální význam, a dále o nastí¬nění konfliktu mezi perspektivou praktických lidí, v jejichž jednání převládá volní složka, a intelektuálně a umělecky založených jedinců, jejichž částečný odstup od volních pohnutek umožňuje nazření etické iracionality bytí. Z toho je dostatečně patrné, že Koeppen obdobně jako Schopenhauer považuje vůli za překážku objektivního stavu mysli. Na Koeppenově díle lze vypozorovat, jak si může literární zpracování existenciální a dějinné proble¬matiky činit nárok na pravdu i v oblasti filosofie, a to i navzdory skutečnosti, že Koeppen zdůrazňoval vlastní „poetickou pravdu“ svých románů. Tímto poukazem na jistou ireálnost svého díla však Koeppen nevyjadřuje odtažitost ve vztahu k reálné problematice lidské existence a tendenci k uzavření se v her¬metickém světě literatury, nýbrž odklon od posuzování skutečnosti z čistě dobové a politické perspektivy. Za „pravdou“ Koeppenových románů se skrývá náhled člověka a světa jako neměnné struktury, která je svým charakterem vázána na metafyzické dimenze iracionální povahy. Bylo by proto velkým zjed¬nodušením, kdybychom Koeppenovu poválečnou trilogii chtěli redukovat pouze na zachycení situace v Německu po druhé světové válce. Závěr studie je motivován snahou ukázat, že Koeppenovy pesimistické úvahy o lidské existenci a zá¬konitém opakování historických jevů částečně odporují objektivnímu ztvárnění dobové reality a do jisté míry znemožňují i nezaujaté zachycení problematiky lidského subjektu.