Mohou být emoce vnitřně morální?

Nedávno vydaná kniha Anthonyho Steinbocka Moral Emotions: Reclaiming the Evidence of the Heart je významným příspěvkem k otázkám filosofické etiky. Autor zde rozvíjí systematický popis vymezené skupiny emocí, totiž takových emocí, které jsou, podle jeho názoru, ze své podstaty morální. Kniha je pozoruhodná přinejmenším ve trojím ohledu. Za prvé zaujme nevšedním soustředěním, s nímž autor vypracovává jemná a velmi bohatá rozlišení v rámci emocionální sféry. Činí tak zcela v původním duchu fenomenologie chápané jako deskriptivní filosofie. Kromě toho kniha obsahuje originální tvrzení, podle něhož jsou některé emoce morální ze své podstaty či přímo. A nakonec je příspěvkem k obecně filosofickému chápání osoby. Steinbock uchopuje osobu jako bytost, která se vyznačuje nejen schopností vnímat a racionálně usuzovat, ale také činit zkušenosti emocionálního rázu. Ba co více, Steinbock prohlašuje určitou část emocionální zkušenosti – totiž morální emoce – za určující rys osoby. Následující úvaha se soustředí především na druhý aspekt Steinbockových úvah, totiž na tvrzení o vnitřní morálnosti některých emocí. Předtím je však třeba upřesnit, co chápe pod pojmem emoce, a dále vyjasnit, co ve Steinbockově fenomenologii přesně znamená „morální“.