Současné možnosti miniinvazivní fixace poranění zadního pánevního segmentu

Current concepts for minimally invasive fixation of posterior pelvic ring injuries Unstable posterior pelvic ring injury is severe trauma at any age. Minimally invasive stabilization is preferred for smaller extent of preparation of soft tissues, allowing their implementation in the acute phase of treatment. According biomechanics, implants can be divided into two basic types: 1st with high compression, 2nd with low compression of the posterior pelvic segment. Group 1 includes iliosacral screws, sacral bars and transsacraltransiliac rods. Due to the high compression, these implants are suitable for subluxation and dislocation of the SI joint and for transalar sacral fractures (Pohlemann type I). For transforaminal sacral fractures (Pohlemann type II) and central fractures (Pohlemann type III), their use is limited due to excessive compression and in case of comminutive fracture, implants with increased compression are contraindicated for the very high risk of iatrogenic neurological lesion. The 2nd group (with low compression) includes the following implants: transiliac internal fixator, double transiliac fixator, pedicular-screw plate, transiliac plate, adjustable transiliac plate, minimally invasive spinopelvic fixation and triangular fixation. Low compression implants are suitable for transalar, transforaminal and central sacral fractures, as well as comminutive fractures without the presence of neurological deficit. Conversely, they are less suitable for SI dislocation. Implants of second group are associated with a lower risk of iatrogenic neurovascular injury than implants with high compression. Současné možnosti miniinvazivní fixace poranění zadního pánevního segmentu Nestabilní poranění zadního pánevního segmentu patří mezi závažná traumata v každém věku. Miniinvazivní stabilizace jsou výhodné zejména pro menší rozsah preparace měkkých tkání, což umožňuje jejich provedení i v akutní fázi ošetření. Podle biomechaniky lze rozdělit tyto fixace na 2 základní typy: 1. s vysokou kompresí, 2. s nízkou kompresí zadního segmentu. Do 1. skupiny patří iliosakrální šrouby, svorníky a transiliosakroiliacké tyče. Díky možnosti velké komprese jsou tyto implantáty vhodné pro luxace a subluxace SI kloubu, dále pro transalární sakrální zlomeniny (Pohlemann I). U transforaminálních sakrálních zlomenin (Pohlemann II) a centrálních zlomenin (Pohlemann III) je jejich použití díky možné nadměrné kompresi omezené a v případě kominutivních zlomenin jsou implantáty se zvýšenou kompresí kontraindikovány pro riziko iatrogenní neurologické léze. Do 2. skupiny (s nízkou kompresí) patří následující implantáty: transiliakální vnitřní fixátor, dvojitý transiliakální fixátor, dlaha pro polyaxiální šrouby, transiliakální dlaha, nastavitelná transiliakální dlaha, miniinvazivně zaváděná spinopelvické fixace a triangulární fixace. Díky nízké kompresi jsou implantáty vhodné pro transalární, transforaminální i centrální sakrální zlomeniny, dále i pro kominutivní zlomeniny bez přítomnosti neurologického deficitu. Naopak jsou málo vhodné pro SI luxace. Implantáty 2. skupiny jsou spojeny s nižším rizikem neurovaskulárního poranění než implantáty s vysokou kompresí.