Orwellův svět v roce 2009

V červnu 1949 vyšla v nakladatelství Harcourt, Brace v New Yorku kniha, která se zařadila mezi několik zásadních beletristických děl 20. století. Svým politickým vyzněním měla otřást totalitními režimy, tímto zrůdným plodem „instrumentální racionality“ a ad absurdum dovedené byrokracie. Pomineme literaturu, jejímž dominantním literárním tématem je kritika nacismu – třebas Feuchtwangerovu triologii, román I ve smrti sami, Mannův esej Bratr Hitler, ale i alegorický příběh Doktora Fausta či nejslavnější román Heinricha Manna Mefisto, případně kritika latinskoamerických autoritářských režimů – třebas vynikající román Marquézův Podzim patriarchy nebo romány Carpentierovy Výbuch v katedrále a Náprava dle metody. Setrváme především u literárního obrazu a kritiky sovětského systému. Je jistě věcí individuální zkušenosti (osobní i literární) a do značné míry subjektivní volby, která díla vybereme. Zdá se nicméně, že nejméně tři patří k neopominutelné „klasice“. Jsou totiž nejen formálně často jmenována, ale stále čtena, jsou živá a zřejmě tedy obsahují jakýsi aktualizující náboj, který jim nedovolí zůstat v řadě strnulé nehybnosti nečtených, leč ctěných klasiků. Myslím, že jde o knihu Artura Koestlera Tma o polednách, která již v roce 1939 odhalila – bez znalosti jakýchkoliv svědeckých či archivních podkladů – mechanismus moskevských procesů, které „otřásly světem“, o žánrově science fiction s titulem 1984 George Orwella a konečně o Solženicynův monument Soustroví Gulag.