Das Abbild der Gedanken von Friedrich Nietzsche in Kubins Roman „Die andere Seite“

In this study I attempted to draw certain parallels between the texts of Friedrich Nietzsche and Alfred Kubin. Both authors were interested in other dimensions of human existence as well as devoting attention to anything that leads to an examination of the divine and all things related to it. Boths authors’ works can be read as dark variations on the themes of weaker/stronger, controlling/controlled, passive/active, real/unreal, and good/bad. In these polarities there is the motif of the eternal principle hidden that is impossible to escape; and of course there is that other theorem of Nietzsche’s of “the return of the selfsame” which keeps repeating itself and therefore appears as fatal. The premise of this work is the perception and cognition of the world (reality as illusion, dreams that take the form of reality experienced by us, their mutual reflection, etc.), while the second part is focused on the field of art, beauty, religion and their influence on human life. I already pointed out a few joint crucial ideas at the very beginning of this study when describing the town of Perla (alternatives between life and death, reality and dream, day and night) and its inhabitants (extraordinarily sensitive individuals). I tried to analyse the inability of an individual to perceive wholly anything new or absolutely different despite their age-old quest to be conscious of everything he is doing. Related to this are difficulties that communication carries: the symbolic nature of language enables us to portray precisely only the surface and not the depth of experienced reality, feelings or abstract perceptions. Moreover I turned my attention to the problem of human antiquarian attitudes towards history and art, to which is closely related the theme of the artificial nature of art presentation. The religious sphere represents a separate unit of thought (strictures on Christian dogma, cristicism thereof) and the problem of Apollonian and Dionysian elements referring to the vertigo of the ancient world. Kubin’s book would often be deprecated by some readers as an emanation of a pathological or “hopped-up” mind. Primarily the pictures of sexual orgies, the themes of lecherousness, debauchery and the passions were considered provocative. These elements are surely present yet always make one aware of the fact that even the senses can become a part of the mystic path while seeking transcendence. I consider staggering the description of the other space-time in particular where everything becomes an intersection with itself. My intention was to demonstrate that both authors undergo a certain kind of mystic pilgrimage that dones through seeking, the mysterious interaction between a subject and an object, confusion of the world (thus the “gap” between the original mental state and existence) and final enlightment. Odraz myšlenek Friedricha Nietzscheho v Kubinově románu Die andere Seite Ve studii Odraz myšlenek Friedricha Nietzscheho v Kubinově románu „Země snivců“ jsem se pokusila poukázat na určité paralely mezi texty Friedricha Nietzscheho a Alfreda Kubina. Oběma autorům byl společný zájem o jiné dimenze lidské existence a rovněž pozornost vůči náboženství, jmenovitě zájem o vše, co směřuje ke zkoumání božského, či vztahu k němu. Díla obou autorů můžeme číst jako temné variace na téma slabšího a silnějšího, ovládajícího a ovládaného, pasivního a aktivního, skutečného a neskutečného, dobrého či zlého. V těchto polaritách je skryta motivika věčného principu, před nímž nelze uniknout a samozřejmě i dalšího Nietzschova teorému „návratu stejného“, neustále se opakujícího a tedy fatálního. Výchozím bodem této práce je vnímání a poznávání světa (realita jako zdání, sen v podobě námi prožívané skutečnosti, jejich vzájemné zrcadlení apod.), její druhá část je zaměřena na oblast umění, krásy, náboženství a jejich vlivu na život člověka. Na několik společných stěžejních myšlenek jsem upozornila již v samém úvodu této studie při popisu města Perly (alternativy mezi životem a smrtí, skutečností a snem, dnem a nocí) a jejích obyvatel (mimořádně citlivých jedinců). Pokusila jsem se o analýzu neschopnosti jedince vnímat cele něco nového či zcela odlišného, i přes jeho odvěkou snahu jasně si uvědomovat vše, co činí. S tím souvisí i nesnáze, kterou s sebou přináší komunikace: znaková povaha jazyka nám umožňuje výstižně vylíčit pouze povrch, nikoli hloubku prožívané skutečnosti, pocity či abstraktní vjemy. Dále jsem se věnovala problematice antikvárního postoje člověka k dějinám a umění, s nimiž je úzce spojeno téma nepřirozené povahy umělecké prezentace. Samostatný myšlenkový celek představuje oblast náboženství (narážky na křesťanská dogmata, jejich kritika) a problematika apollonského a dionýského živlu odkazujícího k závratím světa antického. Kubinova kniha byla některými čtenáři často zavrhována jako výplod chorobné či zdrogované mysli. Za provokativní byly pokládány především obrazy sexuálních orgií, tématika prostopášnosti, zhýralosti, či vášní. Bezesporu jsou tyto prvky přítomny, avšak vždy s vědomím, že i smysly se v úsilí o transcendenci mohou stát součástí mystické cesty. Jako ohromující se mi jeví zejména vylíčení jiného časoprostoru, kde se vše stává průnikem k sobě samému. Mým záměrem bylo dokázat, že u obou autorů jde o jakési mystické poutnictví, které se projevuje hledáním, tajemnou interakcí mezi subjektem a objektem, zmatkem světa (tedy „propastí“ prvotního stavu mysli a bytí) a konečným osvícením.