Den kluvna kärnan: Läsningar av Birgitta Trotzigs ”Ormflickan”

The paper examines certain semantic aspects of Birgitta Trotzig’s ”Ormflickan” (”The Serpent Girl”), included in I kejsarens tid (In the Time of the Emperor), a collection of short stories, published in 1975. Profiting from Roland Barthes’ distinction between two approaches to a literary text – the text viewed as an apricot (the kernel representing the meaning centre and the flesh the form) and the text as an onion (a decentered construction of levels and layers) – the paper demonstrates that ”Ormflickan” has a paradoxical textual and hermeneutic structure. On the one hand the author provides the story with an apricot-like semantic kernel, effectively determining the strategic levels of the text. On the other hand the semantic organization of the story possesses such a complexity that the kernel meaning of ”Ormflickan” can be uncovered only by a series of pluralistic onion-related interpretations. The interpretations presented in this paper take as their starting point Trotzig’s own aesthetic method and focus on how the story treats two of the author’s favourite generic conventions: the fairy-tale and the myth, represented by the old Scanian fairy-tale about King Lindorm and the classical myth of Demeter and Persephone. On all structural levels of Trotzig’s story the arrangements of the intertextual and architextual material are, the paper argues, determined by the Christian anthropology, which turns out to be the semantic core of ”Ormflickan”. The story calls into play two rival Christian outlooks, the evolutionary theory of Pierre Teilhard de Chardin and the voluntaristic anthropology of Augustine and Luther, without trying to bring about their reconciliation. The hermeneutic kernel of the story is consequently marred by a semantic split, which destabilizes the meaning production in ”Ormflickan” and corresponds to the author’s own, often publicly declared, religious doubleness. Rozštěpené jádro: Interpretace „Hadí dívky“ Birgitty Trotzigové RésuméStudie analyzuje určité sémantické aspekty povídky „Hadí dívka” (”Ormflickan”) z povídkové sbírky Birgitty Trotzigové Za císařových časů (I kejsarens tid) z roku 1975. Studie vychází z rozlišení mezi dvěma přístupy k literárnímu textu podle Rolanda Barthese – nahlížení na text jako na meruňku (přičemž jádro/pecka představuje významový střed a dužina formu) anebo jako na cibuli (stavba úrovní a vrstev bez středu) – a ukazuje, že textová a hermeneutická struktura „Hadí dívky” je paradoxní. Na jedné straně autorka vybavila povídku sémantickým jádrem podobným meruňkovému, čímž určila strategické úrovně textu. Na druhé straně je sémantická organizace povídky natolik komplexní, že významové jádro „Hadí dívky” lze odhalit pouze pomocí řady pluralistických interpretací cibulového rázu. Intepretace nabízené v tomto článku vycházejí z vlastní estetické metody Trotzigové a zaměřují se na to, jak se povídka vztahuje ke dvěma z autorčiných oblíbených žánrových konvencí: pohádce a mýtu, jak je představuje stará skånská pohádka o Králi Lindormovi a klasický mýtus o Deméter a Persefoně. Studie argumentuje, že uspořádání intertextového a architextového materiálu je na všech strukturních rovinách povídky Trotzigové určeno křesťanskou antropologií, jež se ukáže být sémantickým jádrem „Hadí dívky“. Povídka pracuje s dvěma soupeřícími křesťanskými náhledy, evoluční teorií Pierra Teilharda de Chardina a voluntaristickou antropologií Sv. Augustina a Luthera, aniž by se pokoušela je vzájemně smířit. Hermeneutické jádro povídky je podle toho narušeno sémantickým rozštěpěním, které v „Hadí dívce” destabilizuje utváření významu a odpovídá autorčině vlastní, často veřejně proklamované, náboženské dvojakosti.