Paradokset i Georg Johannesens Ars Moriendi eller de syv dødsmåter (1965)

Despite the attention that literary scholars have paid to Georg Johannesen’s collection of poems Ars Moriendi eller de syv dødsmåter (1965) one cannot find many studies which have addressed the collection’s semantic structure. This concerns especially the use of paradox, an element which is very typical of this text. By applying the concept of paradox by Willard Van Orman Quine and Gottlob Frege’s distinguishing between “reference” vs. “sense” (Bedeutung vs. Sinn), this article argues that Johannesen’s use of paradox reinforces the aesthetic effect of the text by increasing the intensity and semantic tension of the poems. Paradox v díle Georga Johannesena Ars Moriendi eller de syv dødsmåter (1965) Přestože se básnická sbírka Georga Johannesena Ars Moriendi eller de syv dødsmåter (1965) těší trvalému zájmu badatelů, nenalezneme mnoho studií, které by se důsledněji zabývaly strukturou její sémantické výstavby a zvláště pak využitím paradoxu jako figury, které je pro dílo charakteristické. Tento článek vychází z pojetí paradoxu Willarda Van Ormana Quinea a rozšiřuje je o perspektivu zakládající se na odlišení významu a smyslu jazykového znaku, které definoval Gottlob Frege. Autor článku ukazuje, že Johannesenovo použití paradoxu posiluje estetický účinek básnického textu tím, že zvyšuje jeho intenzitu a významové napětí.