Levý: České teorie překladu
V Nakladatelství Karolinum vyšlo ve dvou svazcích kritické vydání klasického díla Jiřího Levého.
České teorie překladu I, II
Jiří Levý
K vydání připravili: Jana Králová, Zuzana Jettmarová, Kateřina Středová, Lukáš Klimeš
brožovaná, 2 svazky, 724 stran
Rozsáhlá práce Jiří Levého vyšla poprvé jako první svazek edice Český překlad Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1957, tehdy ještě s názvem psaným České theorie překladu. Iniciátorem edice, která měla představovat nejvýznamnější překlady s kritickými rozbory i teoretická díla, byl společně s Jiřím Fraňkem právě Levý.
V roce 1996 následovalo s předmluvou Jiřího Pechara vydání druhé v nakladatelství Ivo Železný, rozdělené do dvou dílů. Nynější vydání v Karolinu je třetí.
Levý České teorie překladu koncipoval jako studii doplněnou výběrem textů, na které hojně odkazuje. Kvůli čtenářskému komfortu bylo proto současné vydání původně jednosvazkového díla rozděleno do dvou svazků, dostupných v jednom kompletu.
První díl zahrnuje Levého obsáhlou studii Vývoj překladatelských teorií a metod, autorovu předmluvu k prvnímu vydání, úvod České teorie překladu očima 21. století editorek Jany Králové a Zuzany Jettmarové a další komentáře: ediční poznámku, aktualizovanou bibliografii publikací k dějinám a teorii překladu, jmenný rejstřík odkazující na oba díly a anglické Summary.
Druhý svazek tvoří komentovaný výbor původních statí a úvah českých překladatelů i teoretiků překladu od konce 15. století do konce druhé světové války, a to v nezkrácené podobě (na rozdíl od vydání z roku 1996), jak ji sestavil Jiří Levý. Obsaženy jsou například texty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, Viktorina Kornela ze Všehrd, Josefa Kajetána Tyla, Josefa Jungmanna, Františka Palackého, Jaroslava Vrchlického, F. X. Šaldy, Karla Čapka, Otokara Fischera nebo Bohumila Mathesia. V obou svazcích editoři aktualizovali poznámkový aparát.
Kompletní obsah obou svazků najdete zde.
První vydání v roce 1957 bylo výsledkem Levého dlouhodobého badatelského zájmu o překlad. V úvodu napsal:
„Dílčích studií a rozborů se za sto let naší literární historie nahromadil již slušný počet, takže se domníváme, že je na čase dát práci v tomto oboru jakousi celkovou literárněhistorickou perspektivu tím, že by se načrtly nejobecnější rysy jednotlivých etap našeho překladatelství, na jejichž pozadí by pak bylo možno soudit jednotlivé zjevy. Pokusem o takový příspěvek k dějinám českého překladu chce být naše monografie.“
Onen „pokus“ je však stále významnou publikací české translatologie. Jak píší v předmluvě k aktuálnímu vydání editorky Jana Králová a Zuzana Jettmarová: „Význam Levého knihy vynikne, uvědomíme-li si, že další obdobné práce vznikají až v devadesátých letech dvacátého století. Levý byl tak ve světové translatologii zřejmě první, kdo na tomto základě pro translatologii koncipoval překlad jako společensko-historickou kategorii. V termínech naší funkční strukturální sémiotiky/estetiky je pro něj překlad to, co daná kultura v daném čase přijímá jako ‚překlad‘ ve smyslu reprezentace předlohy jako její legitimní komunikativní náhražka. Na toto dynamické funkčně-sémiotické pojetí si západní translatologie musela počkat až do roku 1995, kdy ho mezinárodní odborné veřejnosti předložil Gideon Toury.“
Jiří Levý – foto z archivu rodiny Levých
Literární teoretik a historik Jiří Levý (1926–1967) se narodil v rodině romanisty a překladatele z francouzštiny Otakara Levého. Vyrůstal na Slovensku, gymnázium absolvoval v Praze a vysokoškolská studia v Brně, kde vystudoval anglistiku a bohemistiku (PhDr. 1949 prací Srovnávací pohled na anglický verš). V letech 1950–1963 učil teorii literatury a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1954 prezentoval na školení překladatelů přednášku k dějinám překladu, rok nato mu vyšla na dané téma stať. V roce 1957 kromě prvního vydání Českých theorií překladu obhájil kandidátskou práci Vývoj překladatelských method v české literatuře. Roku 1958 se habilitoval na docenta prací Základní otázky teorie překladu a doktorem věd se stal v roce 1963 prací Problémy srovnávací versifikace. Z Olomouce přešel na Filozofickou fakultu nynější Masarykovy univerzity v Brně, kde externě přednášel na bohemistice až do své předčasné smrti. K jeho dalším pracím patří Umění překladu (poprvé 1963). Redigoval edici Český překlad, doslovy doprovodil díla anglické literatury (Yeats, Blake, Shakespeare, Wilde).
K tématu také doporučujeme: Jettmarová, Zuzana: Mozaiky překladu. Translation Mosaics. K devadesátému výročí narození Jiřího Levého (Nakladatelství Karolinum 2016). Dostupné také jako e-kniha.
