Knižní tipy #1
Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a vy nevíte, po jaké knize sáhnout pro zbytek slunečných dní? Inspirovat se můžete u naší redaktorky Adély, která pro vás připravila hned několik tipů (nejen) na srpnovou četbu.
Mimořádnou knihu se podle mého povedlo napsat Josefu Hrdličkovi. Jeho Poezie v exilu je text promyšlený, usazený, neklade čtenáři odpor tím, že by se osobní interes a zaujetí určitým fenoménem ze strany autora propisovaly hlavně do osobní formulační manýry a činily text autokomunikativním. Jeho komparatistická studie má opravdu široký záběr, začíná se s pojmem exilu ve vztahu k antické literatuře, dost pozornosti je věnováno Goetheho Italské cestě. Je to poctivý pokus vyrovnat se odborně s otázkou po poetice textů, které vznikaly v exilu a jsou právě takové, jaké jsou, protože exilovou zkušenost reflektují. Pro mě je ale na knize možná nejdůležitější, že funguje i jako skvěle sestavená čítanka české poválečné poezie a nabízí pozorné čtení skvělých Divišových, Králových, Blatného básní…
Příkladem docela jiné autorské nátury je pro mě Martin Machovec. Jeho soubor článků Writing Underground (většinu publikoval v zahraničních časopisech, některé byly přeloženy do angličtiny až pro tuto knihu) je výsledkem dlouholeté, soustředěné, „inspirované“ badatelské práce. Přehledové a kontextualizující texty, stejně jako ty zaměřené na detail nebo na interpretaci dílčích fenoménů (třeba stať Report on the Third Czech Musical Revival by Ivan Martin Jirous – Its Origins, Structure and Function), svědčí o jeho mimořádné schopnosti důsledně promýšlet a skvěle formulovat (nemluvě o přepečlivé práci s prameny, která ovšem pro redaktora představuje noční můru vzhledem k množství poznámek pod čarou a nutnosti držet je konzistentní napříč celou knihou). Zpětně mám radost i z obálky. Je na ní fotka Iva Pospíšila ze 4. nebo z 5. listopadu 1974 z hospody Na Zavadilce v Klukovicích. Byl to večer, kdy Egon Bondy poprvé četl přátelům z undergroundu z rukopisu Invalidních sourozenců, v popředí stojí s reflektorem Ivan Martin Jirous. Byl to jeden z prvních večerů tohoto typu, kdy mezi posluchači byl i Martin Machovec (bylo mu tehdy šestnáct).
Ráda vzpomínám na spolupráci s panem profesorem Milanem Klímou. Jeho paměti, nazvané trochu krkolomně Od střízlíka přes člověka k vorvaňovi, jsme vydali před dvěma lety. Název ovšem přesně postihuje vývoj jeho vědecké kariéry: začínal jako nadšený ornitolog, později pracoval v Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, od roku 1968 působil ve Frankfurtu, kde významným způsobem ovlivnil chod tamního univerzitního anatomického ústavu, a nakonec se stala jeho velkou láskou mj. cetologie. Do životaběhu jsou dobře včleněny skvěle napsané, vysoce odborné (a obrazově dokumentované) exkursy, které popisují jednotlivé badatelské úkoly, ke kterým se dostal. Svědčí o velké lásce k přírodě, možnostech lidského poznání i o tom, že úsilí věnované akademické práci může být v jádru životodárné. A že vydávat i číst paměti má velký smysl.
Adéla Petruželková (* 1984) redaktorka, editorka a příležitostná recenzentka, dlouhodobě se věnuje české samizdatové a exilové literatuře. Podílela se na edicích díla Ivana Blatného, Zbyňka Hejdy a Vladimíra Mikeše. Připravila k vydání soubor esejů a rozhovorů Ivana Martina Jirouse Magorova oáza (2019). Pro Českou knižnici připravuje komentovanou edici Básní a povídek Jana Zábrany.
