Il latino come lingua di comunicazione tra le case monastiche nelle Terre ceche

The present study explores sources which cast light on the usage of Latin in everyday communication within communities of religious orders, observing the particular choice of Latin rather than vernacular languages for certain types of communication. Linked to the currently running research of narrative and biographical sources written in the 17th and 18th century in the Czech Lands, the study briefly maps the language usage in the society and its specific forms in the communities of religious orders, especially with regard to the limited knowledge of Latin among its members. The study outlines the types of texts written for the needs of the communities, which are included in a wide range of chronicles, annals, catalogues, necrologies, collections of rules, and institutional or personal diaries. The last part of the study examines selected sources which reveal details about the features of the common spoken Latin of the time.

1. Bartůšek, V., 1997. «Dějiny a historiografie piaristického řádu z hlediska rekatolizace v Českých zemích» [Storia e storiografia dell'ordine dei padri scolopi dal punto di vista della ricattolicizzazione delle Terre ceche]. Časopis Matice moravské 116, 441–448.

2. Benz, S., 2012. «Geschichtsschreibung der Frauenklöster Zentraleuropas im 18. Jahrhundert». In: V. Čapská [et al.] (ed.), Between Revival and Uncertainty. Monastic and Secular Female Communities in Central Europe in the Long Eighteenth Century. Opava: European Social Fund, 241–265.

3. Bobková-Valentová, K., 2002. «Consuetudines Assistentiae Germaniae». Bollettino dellʼIstituto Storico Ceco di Roma 3, 91–114.

4. Bobková-Valentová, K. (ed.), 2011. Consuetudines Assistentiae Germaniae I. Praha: Historický ústav AV ČR.

5. Bobková-Valentová, K. (ed.), 2017. Consuetudines Assistentiae Germaniae II. Praha: Historický ústav AV ČR (in stampa).

6. Burke, P., 1990. «Heu Domine adsunt Turci». In: P. Burke, Lingua, società e storia. Roma / Bari: Laterza, 33–104.

7. Burke, P., 2004. Languages and Communities in Early Modern Europe. Cambrige: Cambridge University Press. CrossRef

8. Friedrich, M., 2008. «Circulating and Compiling the Litterae Annuae. Towards a History of the Jesuit System of Communication». Archivum Historicum Societatis Iesu 78, 3–39.

9. Friedrich, M., 2011. Der Lange Arm Roms? Globale Verwaltung und Kommunikation im Jesuitenorden 1540–1773. Frankfurt am Main / New York: Campus Verlag.

10. Grassl, B. F., 1930. Das älteste Totenbuch des Praemonstratenserchorfrauenstiftes Chotieschau, 1200–1640 [= Věstník Královské české společnosti nauk. Tř. 1.]. [S. l.]: Královská česká společnost nauk.

11. Karczewski, D., 2003. «Związki pomiędzy polskimi i czeskimi klasztorami premonstratenskimi w świetle polskich nekrologów klasztornych» [I rapporti tra i monasteri premonstratesi polacchi e boemi alla luce dei necrologi dei monasteri polacchi]. Minulostí Západočeského kraje 38, 45–60.

12. Kašpárková, J., 2015. «Gedächtnis und Observanz: Die Chronik des Bernard Sannig für das Znaimer Klarissenkloster«. In: Bachhofer, Bobková-Valentová, Černušák (2015: 138–166).

13. Kuchařová, H., 2008. «Klášter premonstrátek v Doksanech v 2. polovině 17. a na začátku 18. století v zrcadle rukopisu XVI G 6 z Národní knihovny v Praze« [Il monastero delle premonstratesi a Doksany nella seconda metà del XVII secolo e all'inizio del XVIII rispecchiato nel manoscritto XVI G 6 della Biblioteca Nazionale di Praga]. In: I. Čornejová, H. Kuchařová, K. Valentová (ed.), Locus pietatis et vitae. Sborník příspěvků z konference konané v Hejnicích ve dnech 13.–15. září 2007. Praha: Univerzita Karlova / Scriptorium, 203–225.

14. Pošmourný, J., 1932. Deník křížovnického velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala [Diario di Jiří Ignác Pospíchal, magno magistero dell'ordine dei crocigeri] [= Od Karlova mostu V]. Praha: Řád Křižovníků s červenou hvězdou.

15. Pučalík, M., 2015. «Pražský světící biskup? Jiří Ignác Pospíchal (1635–1699)« [Vescovo ausiliare di Praga? Jiří Ignác Pospíchal (1635–1699)]. Folia Historica Bohemica 30, 159–169.

16. Ryantová, M., 2012. «Jazyková otázka v církevní správě pražské arcidiecéze kolem roku 1700» [Il problema di lingua nell'amministrazione ecclesiastica dell'arcidiocesi di Praga circa 1700]. Folia Historica Bohemica 27, 135–154.

17. Semotanová, E., Cajthaml, J. et al., 2014. Akademický atlas českých dějin [Atlante accademico della storia ceca]. Praha: Academia.

18. Svatoš, M., 1995. «Jezuitská elogia jako historický pramen a elogia Martina Středy» [Elogia degli gesuiti come fonte storica e gli elogia circa Martin Stredonius]. In: J. Skutil (ed.), Morava a Brno na sklonku třicetileté války. Praha: Societas, 207–220.

19. Svatoš, M., 2000. «Zur Mehrsprachigkeit der Literatur in den böhmischen Ländern des 17. und 18. Jahrhunderts». Wiener Slavistisches Jahrbuch 46, 33–42.

20. Tóth, I. G., 1996. «Latinčina ako hovorená reč v Uhorsku v 17. a 18. storočí so zreteľom na Slovensko» [Il latino come lingua parlata nell'Ungheria del XVII e del XVIII secolo con particolare riferimento alla Slovacchia]. Historický časopis 44, 102–113.

21. Waquet, F., 2004. Latino. Lʼimpero di un segno (XVI–XX secolo). Milano: Feltrinelli.

22. Zářecká, K., 2016. «Diarium Collegii Reginaehradecensis (1662–1666)». Folia Historica Bohemica 31, 199–236.

23. Zdichynec, J., 2015. «Quellen historiographischer Art in ausgewählten Frauenklöstern des Zisterzienserordens in den böhmischen Ländern». In: Bachhofer, Bobková-Valentová, Černušák (2015: 116–137).

24. Zech, J., 2008. «Die Litterae Annuae der Jesuiten. Berichterstattung und Geschichtsschreibung in der alten Gesellschaft Jesu». Archivum Historicum Societatis Iesu 78, 41–61.