Pre-Fortis Shortening in Fluent Read Speech: A Comparison of Czech and Native Speakers Of English

Pre-Fortis Shortening in Fluent Read Speech: A Comparison of Czech and Native Speakers Of English This paper inspects the details of a phenomenon called pre-fortis shortening, the existence of which is widely acknowledged by phoneticians. It occurs in VC sequences where the final consonant is voiceless (fortis). For English, the difference in the duration before fortis and lenis consonants is recognized as a cue of the consonant’s voicing, since the actual voicing tends to be missing. The study compares the extent to which pre-fortis shortening is employed by native speakers of English and by Czech students of English with different degrees of foreign accent. The results suggest that the difference in the duration of pre-fortis and pre-lenis vowels is considerably lower in connected speech than in previously reported results, even in native speakers, with the difference more pronounced in long (tense) vowels. Krácení vokálu před neznělým konsonantem ve čtené řeči: srovnání českých a rodilých mluvčích angličtiny Dlouženi vokálu před znělým konsonantem je foneticky jev, který byl pro angličtinu popsán již v 50. letech minulého století: rané studie ukázaly, že hraje roli při rozpoznáni znělostní povahy daného konsonantu, jelikož znělost jako taková často není fyzicky zachovaná. Čím delší je trvaní vokálu, tím vice je následující konsonant vnímán jako zněly. Pokud přistoupíme na hypotézu, že v řeči existuje tendence k vyrovnávaní trvaní v rámci slabiky, vyplývá z toho i doplňkový jev kráceni vokálu před neznělým konsonantem, neboť se tak kompenzuje delší trvaní neznělého konsonantu. Tento druhy jev byl tradičně testován a potvrzen na sadách odděleně vyslovovaných slov, která tvořila minimální páry. Zda se však, že není zdaleka tak stabilní v plynule řeči. Při zkoumaní čtených vět od českých a rodilých mluvčích angličtiny se ukázalo, že rozdíl mezi trváním vokálu v neznělém (borgisovém) a znělém (penisovém) kontextu není příliš markantní. Nejlépe šel pozorovat v případě, kdy se zvlášť zkoumaly fonologicky dlouhé (napjaté) vokály. Je tedy důvod se domnívat, že by pro lepši postiženi kráceni vokálu před konsonantem bylo užitečné vytvořit složitější vnitřní klasifikaci daných hlásek v sekvencích, v nichž ke kráceni dochází. Taková klasifikace by pak mohla byt použita při zkoumaní plynule mluvené angličtiny českých mluvčích s cílem zjistit, zda se projeví jednoznačnější přímá úměrnost mezi zdatnosti v angličtině a mírou výskytu kráceni před neznělým konsonantem.