The Relations Between Syntactic Structure and Functional Sentence Perspective: a Study of Developmental Tendencies

Vývojové tendence ve vztazích mezi syntaktickou strukturou a aktuálním členěním větným Článek se zabývá popisem rozdílů v syntaktických prostředcích sloužících k indikaci informační struktury a jejich vývojovými tendencemi v období mezi angličtinou raně moderní a současnou. Činí tak porovnáváním dvou verzí překladu původního latinského textu Boethiovy Filosofie utěšitelky, jejichž dobu vzniku dělí rozmezí téměř čtyř století. Obě verze jsou srovnávány z hlediska způsobu větného vyjádření shodného významového obsahu, a to především v rovině jednotlivých klauzí. Formální rozdíly mezi paralelními syntaktickými celky jsou analyzovaný jak z hlediska gramatického, kdy jsou identifikovány a kvantifikovány nejvýraznější typy frekvenčních disproporcí mezi oběma texty, tak z hlediska komunikativního, kdy je zkoumán dopad výběru odlišných větotvorných struktur na rovinu aktualněčlenskou. V souladu s původními očekávaními výzkum potvrzuje tendenci raně moderní angličtiny vyjadřovat stejný významový obsah menším počtem více kondenzovaných souvětí než angličtina současná. Tato kondenzace se projevuje především v častějším užívání nefinitních struktur a nominalizací. Překlad 20. století naproti tomu využívá vice konstrukci finitních. Jedním z nejvýraznějších rozdílů v této oblasti je frekvence výskytu vztažných vět adjektivních, které jsou užívány jednak pro svou vyšší explicitnost a specifičnost, jednak z důvodů aktualněčlenských. Díky své postpozici propůjčují vyjádřenému modifikátoru vyšší stupeň výpovědní dynamičnosti, čímž podtrhují jeho rématičnost. Moderní text se rovněž snáze a častěji podřizuje základnímu rozložení výpovědní dynamičnosti, co se týče koncového umisťovaní rématickeho predikátu i preverbalního předsunutí tematického předmětu. Inverze v raněnovoanglické verzi naopak slouží jako prostředek aktuálního členění jen výjimečně, v převážné většině případů je motivovaná buď nastupujícími gramatickými pravidly, shodnými s angličtinou dnešní, anebo determinovaná lexikálně, zbytkovou tradicí postpozice pronominálního podmětu po slovesu quoth.