The Healthy and the Sick Body: the Hermeneutical Method of the Early Merleau-Ponty

The Healthy and the Sick Body: the Hermeneutical Method of the Early Merleau-Ponty The paper explores the transformation of phenomenological inquiry which took place in the early Merleau-Ponty, and shows what role the lived human body plays in it. The position of Merleau-Ponty not only brings new items of knowledge on the functioning of human body but it also shows what are the starting points of different types of investigations of the body. In an effort to grasp the particular activity of body, Merleau-Ponty suspends the presumption of atomic data, which does not explain the emergence of consciousness of the object perceived. At the same time, he denies the philosophy of consciousness, which is not able to conceptually discern the human body from other objects in the world. Merleau-Ponty’s main objection against Husserl’s conception of phenomenology consists in the principal opacity of the human body. The activity of the lived body in perceiving and projecting life space are not given to the inquiring consciousness as an object of consciousness, and so every investigation of corporeity is in danger of distorting its subject by applying its own categories. Merleau-Ponty does not try to evade this danger by invoking the certainty of mathematics, as the natural sciences do, or by reducing the object to its meaning for consciousness, as Husserl suggests. In this paper, I shall show a new model of understanding hidden beneath the acceptance of the opacity of the human body for consciousness, and a new way of phenomenological inquiry in which the difference between the healthy and the sick body plays the central role. Zdravé a nemocné tělo: hermeneutická metoda raného Merleau-Pontyho Článek se zabývá proměnou metody fenomenologického zkoumání, ke které došlo u raného Merleau-Pontyho, a ukazuje, jakou roli v ní hraje živé lidské tělo. Pozice Merleau-Pontyho nepřináší pouze nové poznatky o fungování lidského těla, ale také kriticky ukazuje, jaká jsou východiska různých typů jeho zkoumání. Ve snaze zachytit vlastní aktivitu těla vylučuje Merleau-Ponty předpoklad atomických dat, který nevysvětluje vznik vědomí předmětu vnímání. Zároveň se obrací proti filosofii vědomí, která nedokáže pojmově odlišit lidské tělo od ostatních předmětů ve světě. Merleau-Pontyho zásadní námitka, kterou se vymezuje proti Husserlově pojetí fenomenologie, spočívá na principiální neprůhlednosti lidského těla. Aktivita živého těla při vnímání a při rozvrhování prostoru se zkoumajícímu vědomí nedává jako předmět vědomí, a tak je každé zkoumání tělesnosti v nebezpečí, že svůj předmět zkreslí aplikací vlastních kategorií. Merleau-Ponty se nesnaží vyhnout tomuto nebezpečí tím, že by se dovolával jistoty, ať už aplikací matematiky na předmět zkoumání, jak to činí věda, nebo redukcí předmětu na jeho význam pro vědomí, jak navrhuje Husserl. V předložené interpretaci ukazuji, jak se za uznáním neprůhlednosti těla pro vědomí skrývá nový model rozumění a nový způsob fenomenologického bádání, ve kterém hraje zásadní úlohu diference mezi zdravým a nemocným tělem.