The Preaching of Henry Totting of Oyta

The Preaching of Henry Totting of Oyta This joint paper focuses on three previously unstudied sermons written by Henry Totting of Oyta, a famous theologian of the 14th century who started his career at the studium generale in Erfurt and was then active at the universities of Prague, Paris and Vienna. Riccardo Burgazzi examines the sermon On the Passion of the Lord, Francesca Battista the sermon On the Assumption of the Blessed Virgin Mary, and finally Jan Odstrčilík the sermon On the Nativity of John the Baptist. Each of these sermons represents not only distinctive thematic areas, but were also written at different times and demonstrate the variety of influences that affected Totting’s way of thinking: The sermon De passione Domini is probably one of his oldest recorded sermons and it still bears traces of Totting’s career as a master of liberal arts. The Marian sermon De assumpcione BMV shows a very firm scholastic structure and gives a relevant contribution to the contemporary area in Assumption theology. And finally the sermon De nativitate Iohannis Baptiste is a worthy and uncommon testimony of the early reception of Petrarch in Central Europe. Kazatelství Jindřicha Tottinga z Oyty Přestože se dochovalo více než třicet kázání Jindřicha Tottinga z Oyty († 1397), dostalo se jim v minulosti jenom skromné vědecké pozornosti, a jejich obsah a charakter tak zatím zůstávají v drtivé většině neznámé. Společný článek tří autorů si proto bere za cíl představit tuto stránku Tottingovy činnosti, a to především na příkladu předběžných analýz jeho tří kázání zastupujících jeho hlavní tematické okruhy. Riccardo Burgazzi se zabývá kázáním O utrpení Páně (De passione Domini), které datuje do počátku 60. let 14. století. Jedná se o jeden z nejstarších dochovaných Tottingových textů vůbec. Tomu se zdají odpovídat i výrazné vlivy artes liberales v podobě ciceronské rétorické tradice a aristotelské terminologie. To by mohlo ukazovat na vznik kázání ještě před Tottingovou cestou do Prahy, kde započal studium teologie. Francesca Battista se věnuje mladšímu kázání O nanebevzetí blahoslavené Panny Marie (De assumpcione Beate Marie Virginis). Tottingovy názory jsou v souladu s hlavními proudy teologické tradice, které uznávají zvláštní povahu Panny Marie jako boží rodičky a zprostředkovatelky (mediatrix). Zvláště patrné je ovlivnění sv. Bernardem. Pozornost je věnována také rukopisům, v nichž je kázání dochováno a které dokazují, že kázání bylo aktivně používáno jako modelové. Za poslední příklad bylo zvoleno kázání O narození Jana Křtitele (De nativitate Iohannis Baptiste), které zkoumá Jan Odstrčilík. Kázání se podařilo datovat do období okolo roku 1383, tedy do doby, v níž Jindřich Totting z Oyty pobýval v Praze. Na první pohled standardní kázání překvapuje ve své druhé polovině dlouhými citáty z Petrarkovy knihy De vita solitaria, které jsou postaveny na úroveň tradičních autorit. Totting tak prokazuje nejenom znalost v té době moderního díla, ale především odvahu použít jej v kazatelském kontextu pro svoje téma, totiž otázku, zdali může být z podstaty své činnosti kněz či akademik účasten vita contemplativa.