Vánoční tipy 2022
Z naší roční produkce jsme i tento rok vybrali několik titulů, které by neměly uniknout Vaší pozornosti a jistě udělají pod stromečkem radost každému knihomolovi.
Město v bouři
Kniha představuje urbanistické a architektonické osudy historického centra Prahy v období, kdy se měnilo z malebného historického souměstí v ambiciózní velkoměsto. Téma otevírají první romantické zásahy, které městu daly nábřeží a promenády. V poměrně dramatickém protikladu následuje období radikální asanace, která znamenala demolici celých čtvrtí domů a vyvolala neméně radikální reakci ochránců „staré Prahy“. Samostatnou kapitolu představuje doba pozoruhodných meziválečných proměn města v metropoli nového státu, stejně jako temné protektorátní období megalomanských urbanistických plánů. S poválečnou euforií přicházejí nejen nové představy a sny, ale také brzký nástup komunistické totality, jejíž urbanistické vize jako by přímo navazovaly na protektorátní projekty. Finále knihy pak tvoří období let 1958–1970, které přineslo nejen návrat modernismu, ale také zásadní diskuse, jakou roli má vlastně historické centrum v organismu moderního města hrát.
Richard Biegel představuje svou knihu:
Vývoj odívání v pravěku a starověku
Jarmila Navrátilová
Kniha Jarmily Navrátilové přístupnou formou přibližuje vývoj odívání v nejstarších dobách. Zachycuje ranou fázi výroby oděvů, techniku jejich zpracování, postupné formování různých tvarů oděvu i měnící se způsob oblékání – od tepelně ochranného krytí těla přes jednoduché typy šitých oděvů až k často luxusní starověké módě. Upozorňuje na dlouhý proces zlepšování funkčnosti oděvů i na způsob, jak rozdílně jej jednotlivé kultury a etnika řešily. Na základě archeologických nálezů a dochovaných uměleckých předmětů rekonstruuje autorka na stovkách kreseb, do čeho se oblékali lidé v pravěku a starověku v Evropě, Asii i Africe.
Šéfredaktorka Kamila Veselá o knize:
Text o vývoji odívání v pravěku a starověku nám k publikování doporučily kurátorky z Náprstkova muzea. Na první pohled bylo zřejmé, že Jarmila Navrátilová, autorka, shromáždila v rozsáhlém textu ohromné množství materiálu, ale především všechny nastudované poznatky dokázala zobrazit v kresbách, které prozrazují jistou ruku oděvní výtvarnice. Autorčiny kresby jsou bezesporu to první, co čtenáře upoutá, a bude se k nim vracet i při čtení, grafická úprava knihy jim dává náležitě vyniknout.
Redakční příprava knihy nebyla jen cestou do historie odívání, ale také k nakladatelským kořenům, neboť rukopis (který obvykle do nakladatelství bývá odevzdán jako textový soubor) byl částečně předán jako rukopis v původním smyslu slova. Do redakce se přestěhovala také část archivu autorky. Kniha vznikala dlouhých šest let a výsledkem je monumentální dílo, ze kterého se dovíte nejen, co lidé v pravěku a starověku nosili na sobě, ale také, z čeho a jak se oděvy zhotovovaly.
Metrická společnost
Steffen Mau
Všudypřítomný jazyk hodnocení a bodování zásadně změnil naše vnímání hodnoty a statusu. Vzestup kvantifikace vytvořil a posílil sociální hierarchie a kvalitativní rozdíly proměnil v kvantitativní nerovnosti. Ačkoli původním záměrem mohlo být budování důvěry a transparentnosti, Steffen Mau ukazuje, jak se metriky ve skutečnosti staly formou sociálního podmiňování. Tato aktuální analýza zhoubného vlivu kvantifikace zaujme studenty a vědce napříč společenskými vědami, stejně jako každého, koho zajímá kult čísel a jeho dopad na naše životy a dnešní společnost.
„Kult čísel, převlečený za racionalizaci, má dalekosáhlé důsledky. Mění i způsob, jak konstruujeme a chápeme, co je hodnotné a žádoucí (...) Pomysleme jen na roli známkování na komerčních hodnoticích platformách (e-shopy, restaurace a podobně) nebo na citační indexy ve vědecké sféře. Čím více se daří lidem vštípit tento způsob chápání, tím větší jsou jeho společenské dopady,“ upozorňuje Steffen Mau. A varuje: před našima očima prý vzniká společnost hodnocení, jež všechno a všechny podrobuje evaluacím na základě kvantitativních dat, a zavádí tak nový řád hodnot, statusů a hierarchie, když srovnává dříve nesrovnatelné.
Martin Rychlík (Lidové noviny, Orientace, 18. 6. 2022)
Pokud scuknu Mauovy příklady, znamená to: v práci musíme být pod dohledem algoritmu za stachanovce, po cestě domů závidíme lajky Kardashians, a když máme konečně volno, pod kuratelou svých chytrých hodinek vyrážíme běhat, abychom se na večírku mohli chlubit svými zdravotními daty, co o nás vede pojišťovna.
Jakub Jetmar (Médiář, 25. 9. 2022)
Chvění je naděje
Novinář a esejista Karel Hvížďala je proslulý rozhovory s významnými osobnostmi především českého politického a kulturního světa. Tentokrát navazuje zcela osobním vyprávěním na rozhovory s Jiřím Přibáněm Hledání dějin a Hledání odpovědnosti a na sérii vzpomínkových knih shrnutých do souboru Věta jako povolání. Ve svých „deníkových“ záznamech necelého roku zachycuje své niterné, soukromé úvahy, vzpomínky, komentáře i obavy na pozadí domácích i světových událostí, eskalujících k fatálnímu napadení Ukrajiny Ruskem, k válce. V mozaice aktuálních zpráv z tisku o domácí předvolební i povolební situaci se střídají informace o probíhající pandemii a stupňujícím se napětí na mezinárodní scéně s drobnými, zdánlivě pitoreskními příhodami. Text oživují úryvky z korespondence s blízkými lidmi, jako jsou Jiří Suchý nebo Jacques Rupnik. Kniha je tak živým obrazem stavu (nejen) „soukromé“ autorovy planety.
V roce 2021, v tomto roce zloděje štěstí se rozhodl vést Karel Hvížďala rozhovor s dobou, která je stále hloupější: myšlenek má poskrovnu a kdo ví, zda to, co má, jsou vůbec ještě myšlenky. Díky této jeho knize víme, proč tomu tak je: chybí jim podstatný předpoklad, vědomí toho, jak zde říká, že myšlení je mravní úkol.
Miroslav Petříček (filozof, Univerzita Karlova)
Psaní je past, do níž se Karel Hvížďala snaží chytat čas. Ten nakonec zase uteče mezi prsty, ale stopa slov, kterou po sobě zanechá, už nikdy nezmizí. Karlova modlitba času, amen existence.
Petr Fischer (publicista a esejista)
