S Jussim Parikkou o operačních obrazech, automatizaci i logistice krizových situací
Celý rozhovor s autorem publikace Geologie médií čtěte na stránkách časopisu 3/4.
Termín popisuje obrazy, které nejsou primárně reprezentační, ale operační. Jde o obrazy, které jsou všude kolem nás, ale nejsou nutně určené pro lidské vnímání, estetiku či potěšení, ale spíše pro automatizovanou analýzu a různé funkce technických systémů fungujících v rámci různých typů institucí – od policejní po environmentální analýzu, finančnictví či dálkové snímání. Systémy strojového vidění, jako jsou třeba snímání obličejů, polo-automatizované vojenské systémy a mnoho typů pokročilých způsobů zobrazování (snímání a analýza), lze chápat jako součást právě tohoto způsobu zobrazování. Zajímavé na tom je, že obraz sám je v tomto ohledu méně důležitý než to, s čím se pojí, například s robotickými systémy nebo rozsáhlými institucionálními asamblážemi, jako třeba metody zobrazování v současné vědě, ať už jde o fyziku, či instituty environmentálních dat.
[…]
Harun Farocki ve své eseji „Phantom Images“ z roku 2003 hovoří o „operativním obrazu“ v kontextu Války v zálivu. Tvrdí, že operativní obrazy, které byly během leteckých útoků pořízeny, ukazují jistou „přízračnou perspektivu válčení“; tedy perspektivu, ve které člověk není, ani nemůže být obsažen a kde nemůže „zůstat ve smyčce“ (in the loop) – jde tedy o jistý autonomní záznam válečného mechanismu a je příkladem toho, co Farocki nazývá „subjektivitou války“. Kdybychom toto tvrzení chápali v kontextu díla Michela Foucaulta, který tvrdil, že technologie používané ve válce jsou následně domestikovány pro své použití ve společenských prostředích, je třeba se ptát, jakým způsobem se operační obrazy integrovaly do procesů logistiky a výroby, akumulace a distribuce kapitálu i „doma“.
– Jussi Parikka v rozhovoru s Vítem Bohalem
Jussi Parikka (*1976) finský teoretik médií, profesor na Winchester School of Art (University of Southampton), v současnosti hostující výzkumný pracovník Katedry fotografie (FAMU). Zabývá se mediální archeologií, ekologií a současným uměním. Je autorem řady publikací, mj. Digital Contagions (2007), Insect Media (2010) nebo What is Media Archeology? (2012).
