Ohlédnutí za Františkem Šmahelem
Se zármutkem jsme přijali zprávu, že 5. ledna 2025 zemřel světově uznávaný medievista František Šmahel. Je nám velkou ctí, že jsme mohli spolupracovat na knihách, které nám i našim čtenářům přinesly nejen mnoho nových poznatků, ale také radosti.
František Šmahel (17. 8. 1934 – 5. 1. 2025) byl respektovaným medievistou se zaměřením na dějiny pozdního středověku. Jeho texty o dějinách Univerzity Karlovy či husitství byly přeloženy do řady jazyků. Publikoval knihy Cesta Karla IV. do Francie 1377–1378 (2006), Jan Hus. Život a dílo (2013), Alma mater Pragensis (2016), Nahlédnutí do středověku (2017), Tábor I. Do roku 1452 (2020), Jan Žižka (2021), Uprostřed Evropy (2022) nebo Husitská revoluce (3. vydání ve dvou svazcích z roku 2023 a 2024). Poslední jmenované dílo představil historik Robert Novotný, který byl odborným redaktorem této knihy, dne 5. prosince 2024 na Vánoční prezentaci Nakladatelství Karolinum u příležitosti vydání 2. dílu (video zde).
František Šmahel se stal členem Učené společnosti ČR, členem korespondentem Britské akademie i Královské historické společnosti, čestným členem Americké asociace historiků a nositelem řady vyznamenání včetně medaile Za zásluhy I. stupně a Národní ceny ČR. V roce 1998 založil Centrum medievistických studií při Akademii věd ČR a do roku 2004 byl jeho ředitelem.
Na svůj život a kariéru vzpomíná v knize Časy otřesů. Čtyři medievisté a dvacáté století ve střední Evropě (Academia 2024). Souhrnnou bibliografii autorova díla vydal v roce 2023 Historický ústav AV ČR. Mezinárodní astronomická unie po něm v roce 2024 pojmenovala planetku objevenou na Observatoři Kleť.
V lednu 2024 jsme publikovali na blogu rozhovor, ve kterém si redaktorka Dita Křišťanová povídala s Františkem Šmahelem o jeho celoživotním bádání.
Vaše kniha se jmenuje Husitská revoluce. Nazývali husité sami své počínání revolucí?
Nikoli, neboť samo slovo „revoluce“, pokud se nemýlím, bylo použito až ve spojitosti s převratnými událostmi v Anglii roku 1688. Vedle toho řada historiků upírala a stále upírá přiznat husitství revoluční povahu. Současníci označovali události v Čechách v 15. století, jak doložil Petr Čornej, vzbúřenie, búře, búřka, tj. výrazy, které připomínaly více atmosférické než společenské jevy.
Můžeme o husitské revoluci hovořit jako o protoreformaci, která o sto let předstihla Martina Luthera?
Katolická církev procházela ve svém vývoji řadou reformních fází, sama sebe pod tlaky měnící se doby také reformovala, současně však střežila základní články svého učení a podstatné rysy své organizační struktury. Husitství usilovalo reformovat církev zevnitř a přitom zůstat její součástí. Pouze Jednota bratrská se od všeobecné církve dokázala odpoutat a předešla tím evropské reformace, především luterství.
Pokud porovnáme husitské bojovníky s jinými evropskými povstáními a revolucemi té doby, bylo husitství v něčem jiné?
Ve stručnosti lze uvést, že husitství zasáhlo nejen české země, ale i jejich bezprostřední okolí. Délkou svého trvání, společným programem čtyř artikulů a vítěznými bitvami s křižáky donutilo představitele katolické církve jednat s jejich delegacemi na koncilu v Basileji jako rovný s rovnými.
Husité prosluli jako vynikající bojovníci. V čem byl jejich boj jiný? Nebo mohli mít i štěstí? Pomohly jim vojenské zkušenosti Jana Žižky?
Zvláště v počátcích hnutí posilovalo bojovníky pod korouhví kalicha přesvědčení, že mohou počítat s pomocí shora a že v případě smrti je čeká v nebi věčný život po boku Husa, Jeronýma a padlých bratří i sester. Hejtman Žižka z nezbytí přizpůsobil výzbroj a způsob boje svým lidovým bojovníkům, kteří svoji malou početnost nahrazovali vnitřním zanícením.
Celý rozhovor s Františkem Šmahelem si můžete přečíst zde.
