Hledání odpovědnosti
Jak vznikala nová kniha dialogu Karla Hvížďaly a Jiřího Přibáně Hledání odpovědnosti? O tom píše redaktorka knihy Adéla.
Ve středu chodí do redakce nové knížky z tiskárny. Asi tak jednou za měsíc je mezi nimi i nějaký „můj“ titul. Paní Stříbrská, kolegyně z distribuce, zazvoní, odfoukne ofinu a podává mi balík s knihami. Na Hledání odpovědnosti jsme všichni napjatě čekali. Jak vyjde ta modrá? Bude páska štimovat? A vnitřek: překlepů se vždycky děsím, takže je nehledám, ale když knihou listuju (v hlavě už další tituly, kterým ten hotový právě uvolnil místo), zkouším si představit, co na to čtenář. Modré předěly, ušlechtilý papír, sympatický formát – no a ta modrá, má to šmrnc.
Tahle kniha byla od počátku výjimečná. Když má nakladatelství navázat na úspěšný titul, je to vždycky výzva, tím spíš, že v tom měl od počátku prsty kolega Milan Šusta:
„V roce 2017 jsme se s Karlem Hvížďalou domlouvali na přípravě rukopisu o vzniku Československa. Nakonec vznikl obdivuhodný dialog Karla Hvížďaly s Jiřím Přibáněm o českých dějinách. Vyšel v září 2018 pod názvem Hledání dějin (In Quest of History Karolinum 2019).
Na jaře roku 2019, po prezentaci této publikace v Brně, jsem se obou autorů zkusil zeptat, zda by nechtěli napsat pokračování o české současnosti. To byl počátek rukopisu Hledání odpovědnosti. Vyšel letos v dubnu.
Je to 600 let, kdy v Čechách začaly husitské bouře. A tak si říkám, zda není namístě ještě jeden dialog o budoucnosti, ,Hledání české utopie‘.“
Když rukopis na začátku roku dorazil, bylo jasné, že s ním nebude skoro žádná práce. Oba autory znám jako šarmantní diskutéry, padli si do noty a mají co říct. V zásadě stačilo zkontrolovat pár vlastních jmen, doplnit pár čárek a pohlídat překlepy. O to víc práce bylo s laděním grafické úpravy, hlavně obálky. Často si dost lámu hlavu s anotací, to je královská disciplína. Jak knihu vystihnout, ale nepřechválit? Vyhnout se klišé a zůstat věcný. Naštěstí jsou tu ještě blurby. Dohromady snad dají zprávu o tom, proč by zrovna tuhle knihu bylo škoda přehlédnout.
Jak se kniha tiskla na našem ofsetu, se můžete podívat zde.
Adéla Petruželková (* 1984) redaktorka, editorka a příležitostná recenzentka, dlouhodobě se věnuje české samizdatové a exilové literatuře. Podílela se na edicích díla Ivana Blatného, Zbyňka Hejdy a Vladimíra Mikeše. Připravila k vydání soubor esejů a rozhovorů Ivana Martina Jirouse Magorova oáza (2019). Pro Českou knižnici připravila komentovanou edici Básní a povídek Jana Zábrany.