Alma mater Pragensis

Alma mater Pragensis

Studie k počátkům Univerzity Karlovy

Šmahel, František

témata: Univerzita Karlova, historie – středověk

e-kniha, 1. vydání
vydáno: květen 2016
ISBN: 978-80-246-3239-1
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 360 Kč

E-shop

Anotace

Nejstarší dějiny Univerzity Karlovy tvoří významnou součást středověkého vysokého školství a svým evropským dosahem jsou stále středem badatelského zájmu domácích i zahraničních historiků. Už samo založení pražského vysokého studia císařem Karlem IV. v roce 1348 vyvolává řadu otázek. Bylo skutečně prvním na sever od Alp a na východ od Rýna, nepatří snad prvenství Erfurtu? K stále diskutovaným tématům náleží i nejstarší pečeť univerzitní obce. Nepatřila původně jen právníkům, kteří v letech 1372 tvořili samostatnou univerzitu v rámci pražského vysokého studia? Na tyto i další otázky a záhady dávají odpověď studie profesora Františka Šmahela, který se dějinám pražské univerzity věnuje téměř šedesát let. Soubor jeho 23 studií a rozprav v časovém rozpětí let 1348 až 1620 osvětluje výuku na artistické a lékařské fakultě, líčí události spojené s Dekretem kutnohorským a mimo jiné hledá první stopy humanismu na univerzitní půdě. Středem jeho pozornosti však vždy byli a jsou pražští studenti a jejich profesoři.

Obsah

PŘEDMLUVA

PRAŽSKÉ OBECNÉ UČENÍ V DOBĚ LUCEMBURSKÉ

I. Počátky pražského obecného učení
Causa Celebris: zakládací listiny pražské univerzity - Zpochybněné prvenství - Erfurt, nebo Praha? - Univerzita bez profesorů a studentů? - Alma mater Pragensis a její "dcery" - Středoevropské "vyzařování" pražského obecného učení - Stručné shrnutí

II. Nejstarší statuta pražské univerzity
Konstitutivní akty a Ordinationes Arnesti - 1360-1372: rozdvojení pražského vysokého učení - Rukopisné dochovaní nejstarsích statut - Statuta Universitatis Lipsiensis 1410 - Revize statut v důsledku Dekretu kutnohorského - Revidované znění univerzitních statut (B) v rukopise NK Praha XIV A 4 - Stručné shrnutí

III. Záhada nejstarší pečeti pražské univerzity
Univerzitní pečeť ve světle staršího bádání - Univerzitní pečeť v novém světle? -Ad fontes: univerzitní pečeti ve svědectví pramenů - Záhada zůstává... - Shrnutí

IV. Dva drobné příspěvky k nejstarším dějinám Univerzity Karlovy Nejasnosti kolem mistra Waltra a jeho Týnské školy - Původ prvního známého kandidáta univerzitního diplomu

V. Doplňky k dějinám mistrovských kolejí pražské univerzity do 1420
"Školy", koleje a bursy pražského obecného učení - Slova, významy a pojmy v lexiku pražských kolejí - Mistři kolegiáti Karlovy koleje - Spory o místa v mistrovských kolejích 1384-1390 - Příloha 1. Mistři kolegiáti Karlovy koleje 1366-1420 - Příloha 2. Probošti Karlovy koleje 1366-1420

VI. Mistři a studenti pražské lékařské fakulty do roku 1419
Úskalí a obtíže heuristiky - Lectores ordinarii, professores, magistri actu regentes -Frekvence a počty graduovaných - Příloha: Seznam profesorů a graduovaných i negraduovaných studentů pražské' lékařské fakulty do roku 1420

VII. Dekret kutnohorský a odchod německých studentů z Prahy v roce 1409: diskuse
Shrnutí výzkumu a odpověď na námitky Dr. Sabiny Schumannové - Příloha 1. Imatrikulace a bakalářské zkoušky na pražské univerzitě 1399-1418 - Příloha 2. Secese cizích studentů z Prahy - Příloha 3. Dodatečný soupis účastníků pražské secese přes Vídeň

VIII. Kutnohorský dekret po 600 letech. Bilance dosavadního bádání
Retrospektiva bádání - Kdy a proč vznikly pražské univerzitní národy - Concordia nacionum - Univerzitní frekvence: spravedlnost domácímu národu? - Bezprostřední podněty a příčiny - Od Knínova kvodlibetu k secesi cizích národů - Závěrem

IX. Pražská univerzita a počátky husitství
Počátky univerzity a jejích fakult - Alma mater soupeří s dcerami - Sváry a zápasy o učení Jana Wyclifa - Od Dekretu kutnohorského k Deklaraci o kalichu - Zemská univerzita v poutech kalicha

FAKULTA SVOBODNÝCH UMĚNÍ DO POČÁTKU HUSITSKÉ REVOLUCE

X. Dějiny fakulty svobodných umění 1348-1419
Počáteční období 1348-1367 - Statuta a organizace fakulty - Studijní řád - Zkoušky, promoce a výroční disputace - Studenti a učitelé - Spory o univerzálie a univerzitní hlasy - Vítězství reformní strany - Příloha: Decani, assessores, collectores, deputati quatuor nationum, examinatoresquefacultatis artium 1367-1419

XI. Statuta antiqua, kalendária a soupisy přednášek pražské artistické fakulty
Statuta antiqua - Kalendaria pražské univerzity a její artistické fakulty - Soupisy přednášek pražské artistické fakulty - Příloha 1. Chronologické vrstvy statut fakulty svobodných umění - Příloha 2. Adnotationes de lectionibus ab Ioanne Jahenstarfer in Universitate Pragensi exauditis annis 1388-1390 - Příloha 3. Adnotationes de lectionibus ab quodam baccalaureo in Universitate Pragensi exauditis annis 1388-1389

XII. Písemné záznamy kvodlibetních disputací na pražské univerzitě do roku 1420
Disputace de quolibet na artistických fakultách - Kvodlibety kolbištěm boje o Wyclifovo učení - Písemné přípravy výročních disputací - Záznamy kvodlibetních diskusí Příloha 1. Seznam známých pražských kvodlibetů v letech 1394-1417 - Příloha 2. Kvodlibet mistra Jindřicha z Ribenic (1394?) - Příloha 3. Seznam kvestií kvodlibetu Jana Arsena z Langenfeldu (1400?)

XIII. Kvodlibetní diskuse ke kvestii principalis Michala z Malenic roku 1412
Mistr Michal z Malenic a jeho kvodlibet - Kvestie principalis Utrum veritas creata -Záznam kvodlibetní diskuse - Doktrinální prvky debaty - Příloha 1. Stručný výtah z kvestie principalis - Příloha 2. Tematické zaměření diskuse - Příloha 3. Diskusní námitky Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra a Jeronýma Pražského.

XIV. Pražský spor o universalia realia: nové prameny - nové otázky Ohlédnutí za dosavadním bádáním - Výzkum pramenů ke sporu o pojetí univerzálií -Předběžné závěry - Příloha: Členění univerzálií podle M. Štěpána z Pálče

XV. Disputační pomůcka z doby vzplanutí pražského sporu o univerzálie
Úvod k edici - Argumenta de universalibus realibus Magistri Stephani de Palecz

XVI. Jan Hus a wyclifské pojetí univerzálií
Hus jako profesor filozofie - Povaha Husova realismu - Universalia in re: testimonium fidei christiane

UTRAKVISTICKÁ UNIVERZITA 1433-1622

XVII. Studie k dějinám Univerzity Karlovy v letech 1433-1622
Počty studentů a učitelů Univerzity Karlovy v letech 1433/1622 - Regionální a sociální původ graduovaných - Studenti z českých zemí na zahraničních univerzitách - Tabulky 1-6

XVIII. Paříž a Praha kolem roku 1450. Johannes Versor a jeho čeští žáci
Restaurace pražského obecného studia 1437-1448 - Cesty za novými učebními texty do Paříže a opisy komentářů Jana Versora - Primát víry rozhoduje: rozchod Versorových žáků - Příloha: Opera philosophica Mag. Johannis Versoris (Rukopisy české provenience)

XIX. Nejstarší knižní katalogy knihoven kolejí Univerzity Karlovy
Lokační soupis knih koleje Karlovy - Katalog knihovny koleje národa českého (Nationis Bohemicae) - Katalog knihovny koleje Rečkovy - Pražské kolejní knihovny v mezinárodním srovnání - Tabulky 1-6

XX. Zatoulané drobné texty v nejstarších kolejních katalozích
Obligace Blažka z Drnova - Jmenné seznamy kolegiátů - Agenda kolejní knihovny - Inventáře výbavy kolejní kaple a kostelíka sv. Štěpána ve zdi - Conspectus divisionis scientiarum, artium mechanicarum liberaliumque - Miscellanea ad Collegium sanctissimae Mariae Virginis spectantia (editiones I-IX)

XXI. Počátky humanismu na pražské univerzitě v době poděbradské
Zmařené snahy o restauraci vysokého učení - Zemská utrakvistická univerzita - Zaměření a rozsah výuky - Nesmělé počátky humanistické elokvence - První mezi prvními: M. Václav z Chrudimě

XXII. Existenční vyhlídky a kariéry univerzitních humanistů
Přínos Rukověti humanistického básnictví pro dějiny Karlovy univerzity - Počátky a rozvoj latinského humanismu - Prosopografická anketa veršujících humanistů - Tabulky 1-6

XXIII. Pražští studenti v letech 1348-1622
První starosti: imatrikulace a ubytování - Trnitá cesta k promoci: lekce a zkoušky -Studentský život: každodennost a existenční vyhlídky

Ediční poznámka a komentáře k publikovaným studiím
Seznam zkratek
Vybrané edice a literatura
Rejstřík

Recenze

Stejně stará jako hrad Karlštejn nebo Nové Město pražské je Alma mater Pragensis

Podle svého zakladatele bylo, ve své době první vysoké učení „na sever od Alp a na východ od Rýna“ nazváno univerzitou Karlovou. A právě jejím počátkům a nejstarším dějinám zasvětil své bádání historik František Šmahel. Výsledkem je vydání 600 stránkového souboru 23 studií a rozprav věnovaných staroslavnému vysokému učení v časovém rozpětí mezi lety 1348 a 1620 v publikaci nazvané Alma mater Pragensis, vydané nakladatelstvím Karolinum.

Dílo je výsledkem téměř šedesátiletého bádání, neboť, jak uvádí autor: „Hned jak jsem vstoupil na Filozofickou fakultu, tak mě upoutaly dějiny univerzity, a to proto, že já jsem neměl snadný počátek studií. Měl jsem špatný původ. Proto jsem šel do ostravských dolů, kde jsem fáral rok, abych se na vysokou školu dostal, čili to byl skoro nedosažitelný cíl, který se mi povedlo naplnit, a já měl takovou úctu k vysoké škole i na počátku padesátých let, to připomínám, pořád to pro mě byl vrchol vzdělání, které mohu dosáhnout, ale aby mně bylo rozuměno, tehdy ještě ty učitelé, i když prošli prověrkami, řada z nich byla vyhozená na ulici, tak pořád to byl ještě ten styl staré práce vysokoškolské výuky, na to se často zapomíná.“

Bez Karla IV. by nebyla Karlova univerzita jako první vysoké učení v tomto prostoru, v této době a na českém území?

S největší pravděpodobností by Karlova univerzita nebyla první za Alpami a na východ od Paříže, to byla Karlova nesporná zásluha, tehdy to bylo prostě pole nevzdělané, obrovské v této části Evropy. Ale nesmíme si to představit tak, že Karel univerzitu založil a ta hned - on ji založil 7. dubna 1348 - a že by od prvního září nebo od prvního října začal semestr. To tak zdaleka nebylo! Ty počátky byly opravdu svízelné, Karel univerzitu založil, a odjel! A nechal to na arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, který měl plno jiné práce, takže se k tomu dostal až tak v roce 1360, a do té doby ta univerzita měla jenom několik málo profesorů, především lékařů a právníků. Protože ty císař potřeboval, to si řekněme upřímně. Ta Filozofická fakulta, původní, ta vlastně živořila na hřbitově svatotýnského kostela, než došlo k tomu, že Karel založil své slavné Karolinum a dal možnost těm prvním profesorům, aby také náležitě bydleli a mohli tam i vyučovat.

Nakolik atraktivní byla univerzita pro studenty? Byli především z českého prostředí tehdejšího, nebo profilovala se nějak univerzita některým oborem, který byl třeba přitažlivější i pro studenty z Evropy?

To jsou dvě otázky. Ta první je, odkud studenti do Prahy přicházeli. A je to zase jedna z těch ožehavých otázek studia nejstarších dějin univerzity, neboť většina těchto studentů přicházela z okolních zemí. On Karel IV. na to pamatoval, protože to byla univerzita otevřená pro studenty z celé říše. Ale založil ji jako český král ze zdrojů českého království, takže tady je potřeba odlišovat ten záměr, a to, kam vlastně ta univerzita patřila. Tak to je ta první část otázky. Až do roku 1409 většinu tu měli cizinci, a to zhruba 70 i více procent, a proto taky ty jejich univerzitní národy, do kterých se posluchači univerzitní dělily, měly silný význam. Češi usilovali, aby tu řídicí páku měli v rukou sami. A to pak vedlo ke sporům, jež zakončil Dekret kutnohorský Václava IV., který přidělil Čechům tři hlasy a cizincům dohromady jenom jeden.

Lze říci, že to počáteční období bylo jedno z nejšťastnějších v dějinách univerzity?

Pokud myslíte na frekvenci, to jest počet studentů, kteří současně studovali v Praze, tak vrcholná byla osmdesátá devadesátá léta 14. století, kdy zde mohlo být až snad sedm osm, ještě možná víc tisíc studentů. Pak to pokleslo, a to proto, že už začali plně se rozvíjet ty univerzity v sousedních zemích, především Vídeň stahovala pozornost, Krakov, byl to Erfurt, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, ty univerzity stahovaly studenty ze svého okolí, že bylo pro ně nevýhodné jít někam dál, ale také odebíraly Praze profesory. To víte, to bylo přeplácení, to byl vlastně trh na akademické úrovni, takže tam je přepláceli, aby přešli, a ta univerzita měla hned od počátku své dobré jméno.

Milena M. Marešová, ČRo Vltava



Die Universität Prag ist nicht allein ein fundamentales Gründungswerk Karls IV., sie gilt mit Blick auf die historiographische Leistung zu Recht zugleich als diejenige Hohe Schule, die Leben und Werk František Šmahels (geb. 1934) in entscheidendem Maße geprägt hat. Im Grunde genommen sind es drei her ausragende Eigenschaften, die den "Universitätshistoriker" Šmahel aus Prag auszeichnen. Zum einen ist es die Fähigkeit, im Rahmen seiner fast sechs Dezennien andauernden Beschäftigung mit dem Untersuchungsgegenstand, d. h. der ältesten Prager Universitätsgeschichte, in unermüdlicher Arbeit immer wieder neue Quellen und Quelleninterpretationen aus unterschiedlichen Perspektiven zu präsentieren. Zum anderen ist es die fast enzyklopädische Kenntnis der älteren Universitätsgeschichte Europas, die eine fortwährende Kontextualisierung der Rolle Prags innerhalb der europäischen Bildungsgeschichte in Spätmittelalter und Früher Neuzeit ermöglicht. Aus beiden Punkten erwachsen ist so drittens eine herausragende Position des Autors in seiner tschechischen Heimat, aber auch auf der großen Bühne europäischer Universitätsgeschichte, die nicht zuletzt ihren Niederschlag in der Mitgliedschaft in verschiedenen europäischen Fachkommissionen gefunden hat.
Der vorliegende Band enthält 23 Studien František Šmahels, die zwischen 1960 und 2010 entstanden sind; drei davon werden hier erstmals publiziert. Zum Vergleich: Im Jahre 2007 ist bereits ein ähnlich umfangreicher Sammelband mit Studien des Autors zur ältesten Prager Universitätsgeschichte erschienen, der freilich vornehmlich für ein deutschsprachiges Publikum gedacht war, zumal 18 tschechischsprachige Beiträge Šmahels dafür extra ins Deutsche übertragen wurden und so die natürliche Sprachbarriere zu überwinden halfen. Hinzu kamen drei Aufsätze in englischer Sprache1). Im Gegensatz hierzu wartete die tschechische Fachgemeinde auf eine Zusammenstellung der Arbeiten Šmahels zur Universitätsgeschichte bislang vergeblich. Eingeteilt ist der vorliegende Band in drei große Themenblöcke, die sich mit der Prager Hohen Schule in der Zeit der Luxemburger, der Artistenfakultät bis zum Ausbruch der hussitischen Revolution sowie mit der utraquistischen Universität bis zum Jahre 1622 befassen. Zwei große Studien Šmahels zur Prager Universitätsgeschichte, die die Forschung nicht allein methodisch bereichert und inspiriert haben, konnten - im Vorwort expressis verbis genannt - im vorliegenden Band leider keine Berücksichtigung finden, zumal sie den Umfang des ohnehin schwergewichtigen Buches bei weitem gesprengt hätten2).
Dennoch liegt ein beachtlicher Band vor, der einen repräsentativen Überblick über die universitätsgeschichtlich ausgerichteten Untersuchungen des Autors vor dem jeweiligen zeit- und forschungshistorischen Hintergrund gibt, zumal mit jedem einzelnen Beitrag, wie auch in den editorischen Bemerkungen und Kommentaren zu den hier aufgenommenen Studien erläutert (S. 575-587), ein Stück Wissenschaftsgeschichte verbunden ist. Die Prager Universität nimmt, worauf auch Hartmut Boockmann verwiesen hat, eine eigentümliche Stellung zwischen den Zeiten ein - als letzte Vertreterin des älteren und erste eines neuen Typs, nämlich als landesfürstliche Gründung, wobei Karl IV. zur Zeit der Universitätsgründung noch als schwacher König galt und man sich des Eindrucks nicht erwehren kann, der Luxemburger habe vom Papst das Gründungsprivileg als eine Art Hilfsmittel seiner Autorität erhalten3). So sind denn auch die Anfänge der älteren Carolina als eines "nationalen Monuments" aus tschechischer Sicht mit zahlreichen Fragezeichen verbunden (Šmahel widmet sich u. a. den ältesten Statuten der Prager Universität im komparativen Vergleich, dem Rätsel des ältesten Universitätssiegels4) und der Geschichte der Magisterkollegien), die in der Forschung unterschiedlich gedeutet werden. Hier muss vor allem auf die Darstellung Peter Moraws verwiesen werden, der bei der Beantwortung der Frage, warum die erste Universität im nordalpinen Bereich nicht am Niederrhein, sondern in Prag entstanden sei, u. a. auf Prag als "mittelalterliches Kraftzentrum" und die "große Dynastie" der Luxemburger verwiesen hat5). Unstrittig hingegen sind die mit dem Kuttenberger Dekret vom Januar 1409 verbundenen nationalen wie internationalen Auswirkungen für die weitere Geschichte der Carolina, zumal die Gründung der Universität Leipzig im Spätherbst 1409 eine direkte Folge der Sezession Prager magistři und Studenten der landfremden Universitätsnationen bildete und bei der translatio studii6) ein Großteil der fast 50 magistři in Leipzig pragenses waren7). Mit Blick auf das Kuttenberger Dekret sind es sowohl die von Frantisek Šmahel in Zusammenarbeit mit dem Prager Mediävisten Martin Nodl erstellte Forschungsbilanz8) als auch die von Nodl vorgelegte Monographie, die unsere Kenntnisse - etwa mit Blick auf die concordia nationum oder die "goldenen 1390-er Jahre" - maßgeblich erweitert haben9).
Im zweiten Themenblock, der zeitlich bis zum Ausbruch der hussitischen Revolution reicht und der inhaltlich die Geschichte der Artistenfakultät, überlieferte Vorlesungsverzeichnisse, schriftliche Verzeichnisse der Quodlibet-Disputationen sowie den Prager Universalienstreit thematisiert und damit Lehrinhalte und Lehrende gleichermaßen fokussiert, werden die bereits vor mehr als vier Jahrzehnten von Jiří Kejř auf der Grundlage der Handschriften präsentierten Ergebnisse zu den Quodlibet-Disputationen nicht unerheblich erweitert10), was in gleichem Maße auch für neue Quellenfunde und daraus resultierende Fragen zum Prager Universalienstreit gilt. Zudem wird dadurch der Blick auch auf Johannes Hus und seine Geisteswelt gelenkt, ein weiteres großes Forschungsfeld Šmahels. Der abschließende dritte Themenblock zeigt die utraquistische Universität als Ergebnis des wegbereitenden Kuttenberger Dekrets sowie der hussitischen Revolution, wobei komparative Vergleiche (Prag - Paris um 1450), tabellarisch verdeutlichte Studentenzahlen, regionale und soziale Herkunft der Postgraduierten, Studenten aus den böhmischen Ländern in Prag und an ausländischen Hohen Schulen, die ältesten Buchkataloge der Prager Kollegien sowie die Anfänge des Humanismus an der Prager Universität - ebenfalls ein Forschungsfeld des Autors - im Blickpunkt stehen11).
Der vorliegende Band ist im Erscheinungsjahr 2016 eine Referenz an den Gründer der Universität Prag, Karl IV., dessen 700. Wiederkehr seines Geburtstages mit Ausstellungen, Veranstaltungen und Publikationen gedacht wird, sowie an den Autor der vorliegenden Studien gleichermaßen. Dass das Kapitel Universitätsgeschichte für František Šmahel als führendem tschechischen Mediävisten noch keineswegs abgeschlossen ist, unterstreichen in der Zwischenzeit erschienene weitere Studien12) sowie eine Monographie über die ältesten Prager Bücherkataloge der Carolina13). Ein Überblick zu ausgewählten Editionen und Literatur (S. 589-599) sowie ein Orts- und Personenregister (S. 601-614) stehen am Ende dieses Bandes, der unser Wissen um die universitätsgeschichtlichen Forschungen des Autors im zeitgeschichtlichen Kontext erweitert (auch durch die Edition der aufgefundenen Quellen) und der nicht unerheblich über jenen Band mit ausgewählten Studien Šmahels von 2007 hinausgeht.

1) František Šmahel, Die Prager Universität im Mittelalter, The Charles University in the Middle Ages, Gesammelte Aufsätze, Selected Studies, Leiden 2007; vgl. die Besprechung von Wolfgang Eric Wagner, online abrufbar unter http://www.hsozkult.de/publicationreview/id/rezbuecher-9423. Neun der darin vereinten Beiträge haben nunmehr, um neue Literaturangaben ergänzt, im anzuzeigenden Band Aufnahme gefunden.
2) Hierbei handelt es sich um Šmahels statistisch-soziologische Studie Pražské universitní studentstvo v předrevolučním období 1399-1419 aus dem Jahre 1967 sowie sein Verzeichnis der Quellen zum Prager Universalienstreit 1348-1500 von 1980: mit aufgeführten 530 Werken zeitgenössischer Autoren und der handschriftlichen Überlieferung noch immer von grundlegender Bedeutung, heute freilich nur schwer zugänglich. Thematisch eng mit der ältesten Prager Universitätsgeschichte verbunden sind darüber hinaus Šmahels Arbeiten zu Hieronymus von Prag, vgl. František Šmahel/Gabriel Silagi (Hgg.), Ma- gistri Hieronymi de Praga Quaestiones, Polemica, Epistulae, Turnhout 2010, sowie František Šmahel, Život a dílo Jeronýma Pražského, Zpráva o výzkumu, Praha 2010.
3) Hartmut Boockmann, Wissen und W irklichkeit, Geschichte der deutschen Universität, Berlin 1999, S. 76.
4) Zur Kontextualisierung vgl. jetzt auch Heidrun Rosenberg, Das Siegel der Weisheit, Hoheitszeichen der Universität Wien aus dem 14. Jahrhundert, in: Heidrun Rosenberg/Michael Viktor Schwarz (Hgg.), Wien, 1365, Eine Universität entsteht, Wien 2015, S. 118-141.
5) Vgl. Peter Moraw, Die Universität Prag im Mittelalter, Grundzüge ihrer Geschichte im europäischen Zusammenhang, in: Die Universität Prag zu Prag, München 1986, S. 9-134 (hier S. 22).
6) Vgl. hierzu den von František Šmahel im November 2011 zur Eröffnung des neuen Leipziger Universitätsarchivs gehaltenen Vortrag, online abruf bar unter https://www.archiv.uni-leipzig.de/wp-content/uploads/2011/11/smahel-festrede.
pdf.
7) Vgl. die entsprechende Auflistung in Enno Bünz/Tom Grabner (Hgg.), Die Gründungsdokumente der Universität Leipzig (1409), Edition - Übersetzung - Kommentar, Dresden 2010 (die Biogramme der Magister auf S. 49-76).
8) František Šmahel/Martin Nodl (Hgg.), Das Kuttenberger Dekret nach 600 Jahren, Eine Bilanz der bisherigen Forschung, in: Blanka Zilynská (Hg.), Universitäten, Landesherren und Landeskirchen: Das Kuttenberger Dekret von 1409 im Kontext der Epoche von der Gründung der Karlsuniversität 1348 bis zum Augsburger Religionsfrieden 1555, Praha 2010, S. 19-54, hier die deutsche, im Sammelband von 2007 (o. Fn. 1) noch nicht enthaltene Fassung.
9) Martin Nodl, Dekret kutnohorský, Praha 2010.
10) J iří Kejř, Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě, Praha 1971.
11) Vgl. hierzu zuletzt den in Deutschland nur unter Spezialisten bekannten Sammelband František Šmahel, Mezi středověkem a renesancí, Praha 2002 (hier v. a. Kap. IV: Humanistica).
12) Vgl. exemplarisch František Šmahel, Drobné záhady rejstříku Rečkovy koleje, Praha 2013, S. 11-21.
13) Zuzana Silagiová/František Šmahel (Hgg.), Catalogi librorum ve- tustissimi Universitatis Pragensis - Die ältesten Bücherkataloge der Prager Universität, Turnhout 2015.

Thomas Krzenck, ZRG GA 134 (2017), p. 505-508