Blog

Knižní tipy redakce #3

24. 09. 2020 Lenka Ščerbaničová, fotograf Vladimír Šigut

Třetími knižními tipy redakce provází redaktorka Lenka.

Foto: Vladimír Šigut

S redakční prací je neoddělitelně spjato také setkávání s autory – nejen při různých prezentacích a akcích spojených s již hotovými publikacemi, ale i při spolupráci nad teprve vznikající knihou. Máme sice k dispozici všechna ta síťová propojení, po kterých běhají rukopisy, korektury, smlouvy i běžné pracovní domluvy, někdy je ale osobní rozhovor nad textem lidsky příjemnější, leccos se v řeči vyřeší jednoznačně, hned a možná i rychleji. V čase mých profesních začátků, ale ještě i dlouho v novém tisíciletí byl například obecně považován akt „imprimatur“ za společenskou událost, kdy autor navštívil redakci a téměř slavnostně zpečetil dokončení knihy vlastnoručním podpisem na titulním listu. Dnes stačí e-mail.

Taková příjemná setkání (i když s elektronickým imprimatur) jsem zažila při práci na několika knihách s profesorkou Milenou Lenderovou. Její poslední publikace Ženy s kufříkem a nadějí (Porodní báby a asistentky v českých zemích od poloviny 19. do poloviny 20. století) vyšla trochu nešťastně na začátku letošního roku a vzhledem k nevlídné epidemiologické situaci zůstala možná poněkud bez odezvy. Zkrátka byly jiné starosti. Slýchám debaty mladých maminek, jestli rodit doma, v porodnici, za účasti duly a tak dále a tak podobně. Knížka, o které je řeč, mapuje porodnickou „profesi“ od časů, kdy si babičky teprve začaly klestit cestu k uznání a k profesionalizaci své práce. Autorka využila bohatého archivního materiálu i svědeckých výpovědí hrstky žijících pamětnic či jejich potomků a představila obraz tohoto profesního a genderového problému s přesahem do každodenního života společnosti daného časového úseku.


Spolupráci s profesorem Otakarem A. Fundou nad knihou Ježíš a mýtus o Kristu doprovázely naše časté debaty; kniha to byla svým zaměřením, náplní i argumentací pro laika velmi komplikovaná. Obsahovala však závěrečnou kapitolu-dodatek s názvem Člověk bytost se vztahující. Ta shrnovala profesorovo myšlenkové směřování, jeho celoživotní a trvale zesilující pochybnosti – byla to vlastně velmi niterná osobní výpověď. Několik let poté přinesl pan profesor onu kapitolu rozpracovanou do samostatné drobné knížky K filosofii náboženství (2017), kterou pak při karolinské předvánoční prezentaci uvedl s dokonalou bravurou a vtipem rétora, který tehdy snadno naplňoval posluchárny při svých přednáškách.


Františkem Koukolíkem spolupracuji už bezmála dvacet let. Také tahle setkání byla vždy velmi inspirativní, protože takový je on sám. Od ryzí neuropatologie (pro doktory, jak autor sám často říkává) přešlo jeho přemýšlení k mnohočetným přesahům v osobitém hodnocení „stavu světa“. Dlužno dodat, že stav lidského mozku stojí vždy na jeho začátku. Tak je tomu i v jeho poslední karolinské knize Mocenská posedlost, v druhém, zásadně přepracovaném vydání (2018). V knize vedle sebe klade do souvislostí čísla, data a údaje z významných světových odborných zdrojů. Můžeme být samozřejmě optimisty, nemusíme číslům věřit; můžeme o nich ale uvažovat…


Lenka Ščerbaničová (* 1954) byla zaměstnána v nakladatelství Československý (později Český) spisovatel nejprve v redakci klasické české literatury, poté i v redakci současné prózy – a to až do definitivního zániku nakladatelského domu v roce 1998. Od té doby až doposud pracuje v Nakladatelství Karolinum; pokud to ediční plán dovoluje, kromě širokého repertoáru odborných publikací se i na půdě Karolina ráda vrací k přípravě vybraných českých beletristických textů.