Zlatý nosorožec

Spojení pojmu středověk se subsaharskou Afrikou zní pro českého čtenáře nezvykle, neboť v češtině zatím mnoho publikací umožňujících seznámit se s bohatstvím tamějších kultur a civilizací v 8.–15. století nemáme.
Toto dlouhé období zůstává obecně pro celkový nedostatek pramenů neznámým, mohli bychom říci temným. Přesto se i zde nabízí řada záchytných bodů, ať už z dochovaných vyprávění některých osobností, nebo nalezených předmětů.
Historik a archeolog François-Xavier Fauvelle-Aymar ve své knize vycházející z jeho celoživotních výzkumů představuje Afriku „zlatých věků“ pomocí příběhů a průvodců, jejichž očima Afriku poznáváme. Jsou mezi nimi obchodníci, dobrodruzi, geografové či diplomaté z dávné minulosti, ale i současní archeologové. A tak díky nim objevujeme sídla bohatých panovníků, hustě obydlená města, kde se setkávali obchodníci z islámského i neislámského světa, a trhy, kde směňovali ambru, otroky a zlato za luxusní nádobí, kovové ingoty, sůl nebo mušličky, které dováželi při svém obchodování se vzdálenou Asií.

Kniha je nápadito štruktúrovaná do niekoľkostranových kratších (a o to údernejších) kapitol, ktoré rozprávajú chronologicky o rozličných fenoménoch, regiónoch, kultúrnych kontextoch, ako aj o cenných a často neľahko interpretovateľných prameňoch (písomných, archeologických i antropologických). V texte čitateľ síce nenájde klasický poznámkový aparát, v ktorom by mohol sledovať autorov pracovný postup, alebo nachádzať zdroje ďalšieho poznania, to však nič neuberá odborným kvalitám autorovho výkladu, keďže za každým jedným „príbehom“ nasleduje relevantná a bohato komentovaná bibliografia primárnych prameňov a sekundárnej literatúry k danej téme.
[…]
Autorom umne a atraktívne prezentované výsledky historického bádania o spoločenstvách afrického kontinentu neraz dokážu prekvapiť svojou výnimočnosťou.
Matej Harvát (Historyweb.sk)

Vydání podnětné knihy Zlatý nosorožec. Příběhy o africkém středověku Françoise-Xaviera Fauvelle-Aymara je záslužným počinem. Čtenáři se tak otevírá zcela nový, objevný pohled na pojem středověk, který není omezen jen a pouze na evropský kontinent.
Marek Zágora (Stavitelé katedrál)

Vaše kniha Zlatý nosorožec je vůbec první populárně-naučnou knihou o africkém středověku. Jak je to možné?
Výsledky archeologických výzkumů a vědeckých analýz vztahujících se k africkému středověku už samozřejmě byly publikovány – v různých jazycích, v různých odborných publikacích, ale nikdy nesměřovaly k laické veřejnosti. Tak je to celé roky nastavené a zdá se, že to vychází z celkové atmosféry a koneckonců i priorit samotných čtenářů. Přiznejme si, že mnohem víc nás přitahují civilizace starověku – egyptští faraonové, merojská Núbie či Afrika punská a římská, také se víc zajímáme o koloniální dobu.
Vy jste se rozhodl tento „Rubikon“ překročit a zvolil k tomu poměrně nezvyklou formu.
Když jsem přemýšlel, jak se toho úkolu zhostit, a přitom nic nezkreslit, nelhat, došel jsem k závěru, že nemohu postupovat stejným způsobem, jakým bych třeba psal historii České republiky nebo Francie. Tedy – nemohu se kapitolu po kapitole věnovat přírodním podmínkám, vzniku prvních sídel, venkovu, městům, obchodu, kultuře, vzdělávání, ženám… To prostě s Afrikou nejde, protože nemáme všechny dílky mozaiky. Zvolil jsem proto vyprávění fragmentární, líčím příběhy, na jejichž základě si můžeme vytvořit určitou představu o tom, jak se žilo v Africe ve středověku. Pracovně této metodě říkám vitráž. Malá barevná sklíčka zasazuji do okna, a jak jimi procházejí sluneční paprsky, čas od času ozáří některou postavu, detail, souvislost. A tak si třeba můžete přečíst o středověkém úspěšném obchodníkovi, který opustil svou milenku na somálské pláži…
A jak to bylo se zlatým nosorožcem, podle něhož jste pojmenoval svou knihu?
Malý zlatý předmět pochází z Mapungubwe, tzv. Šakalí hory, známé archeologické lokality na severu Jihoafrické republiky a na březích řeky Limpopo. V dobách apartheidu bylo Mapungubwe předmětem sporů mezi bílými akademiky. Mohli být původními obyvateli černí Bantuové, anebo kmeny s nějakým vznešenějším rodokmenem? To byly otázky, jež vířily nacionalistické vášně, a z Mapungubwe se v očích tamních historiků záhy stalo hlavní město prvního jihoafrického království, z předmětů tam nalezených korunovační klenoty… Tak už to bývá. Každopádně zlatého nosorožce našla v třicátých letech skupina mladých bílých Jihoafričanů, která se toulala po okolí, a jednoho z nich zaujala vzácná nádoba z terakoty, z níž jim dal napít domorodec. Jeden bílý výletník, Van Graan, učitel a absolvent historie v Pretorii, pochopil, že drží v ruce poklad a že se v okolí musejí nacházet další vzácné předměty. S přáteli tedy vylezli na nedaleký kopec, našli řadu starých hrobů a odnesli z nich všechno, co unesli. Po čase ale Van Graana začalo hryzat svědomí, napsal tedy svému bývalému profesorovi Léovi Fouchéovi, a ten zařídil, aby celou lokalitu vykoupil stát a mohl tam být zahájen archeologický výzkum. Vykopávky trvaly dlouhé roky, byla objevena řada hrobů, které datujeme do 12. až 13. století a v nichž jsou uloženi představitelé dobové elity. Spočívají vsedě, obklopeni řadou cenných předmětů.
z rozhovoru Ireny Jirků s Françoisem-Xavierem Fauvellem (Vesmír 101/2022)