19. Mykobakterie
Obr. 19.1 Diagram stěny mykobakterií: peptidoglykan (A), polysacharidy (B), vosková vrstva bohatá na lipidy obsahující mykolové kyseliny a vnější lipidy (C)
Obr. 19.2 Přímý průkaz mykobakterií mikroskopií. Negativní barvení mykobakterií Giemsou – všechny struktury monocytu, kromě mykobakterií, jsou obarveny (A); tyčinkovité mykobakterie barvené podle Ziehla-Neelsena (B).
Obr. 19.3 Mykobakterie se obvykle kultivují ve zkumavkách, aby v průběhu dlouhodobé kultivace média nevysychala, B. nahoře – M. kansasii, B. dole – M. terrae, C. nahoře – M. avium, C. dole – M. tuberculosis, D. Rychle rostoucí NTM v drsných koloniích. (A, B, C nahoře – kmeny ze sbírky mykobakterií Státního zdravotního ústavu, Praha, C. dole – Murray et al. Medical Microbiology, 5. edice, 2007).
Obr. 19.4 Identifikace klinického izolátu Mycobacterium sp. pomocí diagnostického hybridizačního kitu. Postup identifikace: mykobakteriální biomasa (1) se lyzuje pomocí detergentů (2–3), izolace DNA (4), multiplex PCR pomocí značených primerů (5), denaturace amplikonů (6) a jejich reverzní hybridizace s DNA sondami navázanými na pevném nosiči, které jsou specifické pro jednotlivé mykobakteriální druhy (7), vizualizace specifických reakcí značeným konjugátem (8).